Debbie

Každé lidské dítě se musí učit poznávat vesmír znova. Každé štěně nese v sobě celý vesmír. Lidé zvěčňují svou moudrost - ukládají ji v muzeích, v knihovnách, odborníci se jí učí. Psí moudrost je v jejich krvi a kostech.

Štěně






Štěně









Chcete štěně?Pak si uvedomte tyto tři základíi věci

1. Budu mít na nového člena rodiny dost času? Pes
je tvor smečkový a z jeho pohledu vy a on tvoříte jednu smečku. Pro psa
je nejhorším trestem oddělení ze smečky a naopak, nejlépe se cítí ve
vaší přítomnosti, protože vy jste pro něho vůdcem smečky, tvorem, který
jej nejen usměrňuje, ale hlavně chrání před nástrahami okolního světa.
Samozřejmě štěně postupně navyknete, že určitou část dne musí trávit
samo. Pokud se mu jinak budete dostatečně věnovat, štěně dobu samoty
prospí, protože pes, na rozdíl od člověka, spí až 16 hodin denně. Z
předchozího textu doufám jasně vyplývá, že zahrada není automaticky
psím rájem a naopak malý byt psím vězením, ale že záleží hlavně na tom,
kolik času člověk věnuje aktivnímu kontaktu se svým psem. (Mezi aktivní
kontakt nepočítám např.: Páníček si na procházce čte noviny nebo
telefonuje a pejsek si bdquo;někde" běhá.)
2. Výběr plemene
Na světě existuje asi 400 druhů psích plemen. Každé plemeno bylo
vyšlechtěno s určitým záměrem pro určitou práci. Psi si vlohy pro tuto
práci geneticky předávají, takže i pes, který má ve vaší rodině plnit
roli domácího mazlíčka má v hlavě dědictví předků a potřebuje nějakým
způsobem pracovat. Pokud s ním nebudete chodit na bdquo;lov" do přírody
(náhradou za opravdový lov může být i házení aportů nebo přetahování se
o klacek), nebudete s ním cvičit nebo dělat některý z kynologických
sportů, pes si svou nahromaděnou energii vybije jinak, ale určitě z
toho nebudete mít radost. Takže je důležité zjistit, k jakému účelu
bylo vyšlechtěno plemeno, které si chcete pořídit a naopak si ujasnit,
co vy od svého psa očekáváte a jaké aktivity s ním chcete podnikat.
3. Správný vztah = komunikace
Vytvoření dobrého vztahu se svým psem je základním kamenem pro
jakoukoli výchovu a výcvik. Člověk musí vždy v očích psa fungovat jako
vůdce smečky, jako dominantní jedinec. Dominanci si ovšem lidé,
bohužel, často překládají jako agresi. Trestání psa pak probíhá formou
křiku a bití rukou i vodítkem. Pes poslouchá proto, že se bojí. Další
oblíbenou metodou je umístění psa do kotce. Pes vidí svého pána pouze
při výcviku a protože má radost, že ho vidí alespoň chvilku, snaží se
mu zavděčit. My bychom se ale měli chovat jako opravdoví vůdci smečky a
tady si musíme vzít příklad ze psů. Viděli jste vůdčího vlka nebo
divokého psa, který by usměrňoval ostatní členy smečky tak, jako to
děláme my, lidé? Takže bdquo;pravidla" správně fungující smečky
nejdříve v teritoriu I. řádu - doupě a II. řádu - blízké okolí tzn. byt
nebo dům a zahrada. 1. Úzkým prostorem např. dveřmi jde vždycky první
člověk. 2. Ležícího psa nepřekračujeme, pes se nám musí uhnout z cesty
3. Psa můžeme kdykoliv bdquo;vyhnat" z jeho pelechu 4. Pes nesmí do
naší postele - to je náš bdquo;vůdčí" pelech 5. Nejdříve jíme my, a to
tak, aby nás pes viděl a teprve potom dostane pes do misky 6. Člověk
může kdykoliv odebrat psovi žrádlo nebo jeho oblíbenou hračku bez
jakéhokoliv náznaku agrese ze strany psa A nyní se dostáváme k
loveckému revíru. To je území, kde smečka divokých psů loví a kde
lidsko-psí smečka chodí na procházky, hraje si a cvičí. Začneme u
jednoho hodně rozšířeného omylu. Mnoho lidí si pořídí štěňátko a všude
ho vodí na vodítku. Bojí se ho pustit, a to z důvodu, že už by ho
nepřivolal, že prý ho pustí, až bude větší a rozumnější. A to je velká
chyba. Štěně, když si ho přinesete zhruba ve 2 měsících od chovatele,
má tzv. následovací pud. Je to dědictví po jeho kdysi divokých
předcích. Kdyby v přírodě vlčata nenásledovala svoji matku a vzdálila
se, stala by se okamžitě kořistí jiné šelmy. Na štěně, v místech, kde
nejezdí auta nepotřebujete vodítko, naopak využijte tohoto pudu a od
mala ho učte, že pes si musí hlídat svého pána a ne naopak. Voďte štěně
mezi jiné psy a jiné lidi. Štěně se musí naučit správné psí komunikaci,
kterou, narozdíl od následovacího pudu, vrozenou nemá. Určitě už jste
viděli následující situaci - jde pes, pak napnuté vodítko a na konci je
tažen páníček. Jsou možná dvě vysvětlení. První (méně časté) - pes se
něčeho moc bojí a chce pryč. Druhé (většinou) - v přírodě vůdce smečky
určuje směr a rychlost chůze. Takže je jasné, kdo tady velí a kdo
poslouchá. Jak venku na procházce poznáme, že člověk je pro psa
skutečným vůdcem smečky? Pes si svého člověka hlídá, udržuje s ním oční
kontakt, když přijdou na křižovatku cest, čeká na pokyn od pána kudy se
dát. Když si potřebujete v přírodě bdquo;odskočit" pes nikdy nepokropí
svou močí totéž místo. A jak správně usměrnit psa, když se nechce
podřídit naší autoritě? Psa trestáme stejně jako vůdčí pes trestá psa
podřízeného nebo psí máma trestá štěně. Jenom místo zubů použijeme ruku
jako tlamu. Psa trestáme v jeho dominantních zónách. Dominantní zóny
jsou tlama, hlava, krk, kohoutek, hřbet, záď. Nebo psa převalíme na
záda, chytneme ho rukou pod krkem, díváme se mu zpříma do očí a ceníme
na něj zuby. Psa musíme trestat ihned po přečinu. Jakmile vznikne
časová prodleva, pes nepochopí, za co je trestán. Je zmatený z našeho
chování a přestává nám důvěřovat. A jak podle řeči těla poznáme
submisivního neboli podřízeného jedince? Podřízený pes si olizuje
pysky, nebo se snaží olíznout tlamu dominantního jedince, zívá, odvrací
pohled i tlamu od dominantního psa. Jeho celkový postoj je jakoby
nahrbený, uši stažené ke krku, ocas mezi nohama případně přitažený až k
břichu. Pokud chce zastavit agresi druhého psa, lehne si na záda a
zcela znehybní. Stejné signály používá i pes, který se cítí nejistý.
Nejistého psa můžeme uklidnit a povzbudit zase stejně jako uklidňuje
vůdčí pes psa podřízeného. Vůdčí pes v takové chvíli používá sám
signály podřízenosti, které v tomto případě slouží jako uklidňující
gesta. Tzn. zívání, olizování, mrknutí okem. Dotýká se druhého psa v
jeho submisivních zónách těla tj. ústní koutek, krk ze strany, bok. Na
stejných místech bychom i my měli hladit psa, pokud ho chceme uklidnit.
Lidé často uklidňují nejistého psa chlácholivými slovy, čímž ale
dosáhnou pravého opaku. Pes bere jejich slova jako odměnu za to, že se
bojí a tak se bude bát ještě víc. Ještě v jednom případě se dominantní
jedinec může chovat jako submisivní a to při hre. Ovšem dominantní
jedinec vždy hru začíná i ukončuje.
Pokud jste si tedy ujasnili tyto
tři základní věci, tedy jestli budete mít na svého psa dostatek času,
jestli jste si vybrali plemeno, kterému bude vyhovovat váš způsob
života a pokud jste ochotni učit se a používat psí způsob komunikace,
můžeme se porozhlédnout po té správné chovatelské stanici odkud si
přivezete své budoucí štěňátko.

JDEME SI PRO STENE

Řekněme,
že jste se rozhodli pro štěně plemene XY. Je dobré, nejen přečíst co
nejvíce literatury o tomto plemeni, ale navštívit i majitele těchto psů
a domluvit se s nimi třeba na společné vycházce. A potom už mít jen oči
otevřené a pozorovat... Jak reaguje pes na svého páníčka, na jiné psy,
na ostatní zvířata. V případě pracovniho plemene je dobré zajet se
podívat třeba na závody nebo na zkoušky. A teď už k výběru chovatelské
stanice. Je dobré kontaktovat hlavního poradce chovu příslušného
plemene, který by měl mít přehled o všech štěňatech i březích fenách
příslušného plemene. Pokud se orientujete podle inzerátů, tak narazíte
na dvě možnosti Prodám - tzn., že štěňata jsou již na světě a
Zadám-tzn., že štěňata jsou v břiše u mámy, případně se teprve chystá
krytí. Osobne bych se orientovala na druhý typ inzerátů. Proč? Protože
je důležité poznat povahu feny-matky. Během dvou měsíců, které štěňata
s matkou prožijí, doslova nasáknou jejím chováním. Tzn. bude-li fena
např. bázlivá, vy si domů odnesete dvouměsíční bázlivé štěně. Proto je
dobré domluvit se i s majitelem feny na společné vycházce a pozorovat -
jaký je vzájemný vztah mezi majitelem a fenou, jak se fena chová k vám
coby cizímu člověku, jak se chová k ostatním psům, k dalším zvířatům, k
dětem.. Fena by měla mít vyrovnanou povahu tzn. neměla by na vnější
podněty reagovat ani bázlivě, ani agresivně. Při návštěvě u chovatele
také zjistíte kde fena žije, jestli v kontaktu s ostatními členy rodiny
tzn. se svou smečkou, nebo odděleně někde v kotci. V druhém případě se
poohlédněte po jiné chovatelské stanici a to samé udělejte i v případě,
že s vámi majitel feny odmítne jít na procházku. Podezřelé jsou i
chovatelské stanice, kde nabízejí výběr štěňat z několika vrhů. Jde o
velkochovy, kde nemají čas se štěňatům individuálně věnovat, což je ale
to nejdůležitější, co malé štěně potřebuje, aby z něho mohl vyrůst
vyrovnaný pes s dobrým vztahem k lidem. V literatuře se dočtete, že
pokud štěně mezi 3 - 7 týdnem života nemá dostatečný kontakt s
člověkem, nevtiskne si ho jako příslušníka vlastního druhu a bude se
lidí celý život bát. Já tvrdím, že štěně potřebuje kontakt s člověkem
již od narození tzn. i v době prvních 14 dnů, kdy nevidí a neslyší a je
třeba brát štěňata do náručí a hladit je. Později, když už otevřou oči
a uši je potřebný kontakt nejen s jedním, ale s více lidmi a pokud
možno i s dětmi. Štěňata, která během prvních 2 měsíců života přijdou
do kontaktu s běžnými zvuky, které provázejí chod domácnosti, např.
vysavač, je budou brát jako běžnou součást života. Seriózní chovatel
vám při předem domluvené návštěvě ukáže celý vrh i s matkou. Také se
vás zeptá, z jakého důvodu si štěně pořizujete a jaké s ním máte do
budoucna plány (společník při výletech, domácí mazlík, výstavní nebo
pracovní pes, apod.) a podle toho vám pomůže vybrat vhodné štěně. Fenky
bývají obecně přítulnější, závislejší a snadněji cvičitelné, psi bývají
tvrdší, samostatnější v rozhodování. Zvířátko, které si vyberete by
mělo aktivně projevovat zájem o kontakt s vámi a mělo by být zvědavé.
Nikdy si neberte štěně, které před vámi couvá, vrčí, nebo zalézá do
úkrytu, protože právě takhle se projevují následky nedostatečného
vtištění na člověka. Znovu zdůrazňuji, že tento proces je již nezvratný
a žádná pozdější výchova tyto projevy nezmění. Se štěňátkem byste si
měli domů odvážet i hadřík nebo hračku, která je nasáklá pachem matky a
sourozenců, pytlík krmiva, na které je štěňátko zvyklé, (převádění na
jiný druh krmiva by mělo být postupné), očkovací průkaz (štěňátko by
mělo být v době odběru, tj. zhruba v 8 týdnech věku, 3x odčerveno a 1x
až 2x očkováno), průkaz původu psa (tetovací cislo v PP musí souhlasit
s číslem, které má štěně v uchu nebo ve slabině, někdy je PP zasílán až
nějaký čas po odebrání štěněte). Příjezdem domů se štěně stává členem
vaší smečky. A štěně hned od počátku potřebuje jasné vedení. U
chovatele to byla psí máma, která štěně uklidňovala i usměrňovala a
její roli teď musíte převzít vy. Štěně učíme, že lidské ruce a nohy tu
nejsou proto, aby je štěně okusovalo a proto pořídíme dostatek
bezpečných psích hraček a některou z nich štěněti podstrčíme v
okamžiku, kdy se chce zakousnout do naší končetiny. Jestliže štěně
stejně dá přednost naší ruce, chytneme ho za čumáček a lehce stiskneme.
Můžeme ho také chytit rukou za krk a lehce s ním zatřepat. Pozor
bdquo;třepání' se může používat jen u malého štěněte. Naše potrestání
doprovodíme jasným krátkým NE. Tento povel budeme používat pro
přerušení jakékoliv nežádoucí činnosti. Intonace hlasu při zákazovém
povelu by měla být hlubší, naše NE by mělo nahrazovat krátké výhružné
psí zavrčení. Psa nikdy netrestáme bitím, kopáním, křikem apod. Pes
tyto bdquo;projevy' nebere jako trest, ale jako akt agrese z naší
strany a začne se nás bát. Měli bychom si vzít dovolenou a na nutnou
samotu zvykat štěně pomalu a postupně. Čím déle s ním zpočátku můžeme
být, tím lépe. Z pohledu štěněte tvoříte dohromady jednu velkou smečku,
kde vy se musíte chovat jako správný vůdce smečky, rozhodně a
sebejistě, tak, aby z vás bylo cítit, že u vás je to bezpečné místo,
kde štěně vždycky najde ochranu i jasné vedení. Pes totiž rozpozná vaše
emoce i když se je navenek snažíte skrýt. Když budete mít třeba v
nějaké situaci strach, pes to vycítí a začne se chovat také nejistě.
Choďte se svým štěnětem, samozřejmě na místech kde není provoz, co
nejvíce na volno, bez vodítka. Štěně má v sobě tzv. následovací pud. V
přírodě, kdyby vlčata nenásledovala svoji matku, stala by se snadnou
kořistí jiné šelmy. Tím, že štěně necháte běhat bdquo;na volno'naučíte
ho několik důležitých věcí: 1. Štěně se naučí, že si vás musí hlídat a
ne naopak, jak bohužel mnohdy vidíme. 2. Máte skvělou možnost učit
přivolání, tak, aby pejsek pochopil, že vy jste pro něj tím
nejbezpečnějším bodem na světě a bude k vám chodit rád. Přivolání je
ostatně tím nejdůležitějším cvikem, který je třeba každého psa naučit.
To, jak ochotně k vám pes přijde, ukazuje jasně na to, jaký je mezi
vámi vztah. 3. Už s malým štěnětem je nutno chodit bdquo;na volno' mezi
ostatní psy. Nečekejte až bude štěně plně očkováno, (tj. asi ve 3
měsících) protože tím ztrácíte cenný čas, ve kterém by mělo štěně
navazovat kontakty s jinými psy i lidmi, aby mělo možnost se naučit
správné psí komunikaci. Psi, kteří nemají možnost hrát si ve štěněcím
věku s jinými psy, nenaučí se gesta podřazenosti a nadřazenosti,
reagují později při setkání s jiným psem agresivně nebo bázlivě,
protože se setkali s tvorem, kterému nerozumí, není pro ně čitelný.
Stejně by si štěně mělo zvykat i na lidskou společnost. Měli bychom ho
brát do míst, kde se pohybuje více lidí a do dopravních prostředků. To
už samozřejmě na vodítku. Měli bychom ho seznamovat s dětmi a s dalšími
zvířaty. Situace, do kterých se štěně dostane nejpozději do 4. měsíce
života bude později považovat za normální součást života a nebude v
nich reagovat ani agresivně ani bázlivě.
Nejčastější omyly v tomto období: Malé štěně nemůžu pustit z vodítka, protože ještě neumí poslouchat. Pustím ho až bude větší.
Takto smýšlející majitel bude svého psa vodit na vodítku většinou celý
život. Pes bude reagovat agresivně nebo bázlivě nejen na jiné psy, ale
i na pobíhající děti, cyklisty apod. Pes, který je voděn trvale na
vodítku, nemá možnost přirozeným způsobem, tj. volným pohybem a hrou,
vybít svoji energii. Tyto situace jsou právě příčinou mnoha pokousání,
kdy pes, který nemá možnost volného pohybu se jednou majiteli vytrhne a
svoji energii vybije útokem na nejbližší živou bytost. Jestliže štěně udělá doma loužičku, musí být potrestáno.
Malé štěně nedokáže udržet moč delší dobu. Když po příchodu domů
najdeme loužičku a štěně potrestáme, pes si nespojí trest s loužičkou,
bude zmatený z našeho jednání a bude se nás bát. Lidé argumentují tím,
že pes moc dobře ví, že udělal něco bdquo;špatného', protože se před
nimi plazí. Pes však tímto pouze reaguje na momentální emocionální stav
člověka, tj. na jeho vztek. Také se vyvarujte návodů, které nabízejí
některé kynologické příručky typu: plácnout psa novinami, apod.
Trestání bitím, ať jsou to noviny, ruka nebo vodítko, to není pro psa
trest, ale akt agrese. Tímto si pouze ničíte vztah mezi sebou a psem. A
o vztah by vám především mělo jít, protože vztah je ten základní kámen,
na kterém se dá teprve stavět jakákoliv další výchova a výcvik. Dospělý pes, který mé štěně povalil na zem, ho chce zabít. Musím ho rychle vzít do náručí a odnést.
A to je právě to, co nesmíte. Dospělý pes totiž právě uděluje vašemu
štěněti jednu z nejdůležitějších lekcí psího života. Učí ho gestu
podřízenosti. Toto gesto zbrzdí agresi druhého psa. Volám psa
k sobě, ale on, jako kdyby neslyšel, očuchává se s jiným psem, pak se
ještě rozběhne za holubem a pak teprve přijde. Musím ho potrestat, aby
věděl, že příště musí přijít ihned.
Tímto postupem dosáhnete
pravého opaku. Pes k vám už příště nebude chtít přijít vůbec. Pes si
totiž myslí, že byl potrestán za to, že k vám přišel, ne za to, že
přišel pozdě. Takže psa, když k vám přijde, musíte vždycky pochválit.
Psa můžete potrestat pouze v případě, že ho chytíte přímo při činu.
Jakmile je mezi přestupkem a trestem časová prodleva, pes nepochopí, za
co je trestán a opět si narušujete vztah mezi sebou a psem.




(více)
29.07.2008 | 0 komentářů | stálý odkaz


© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se