Debbie

Každé lidské dítě se musí učit poznávat vesmír znova. Každé štěně nese v sobě celý vesmír. Lidé zvěčňují svou moudrost - ukládají ji v muzeích, v knihovnách, odborníci se jí učí. Psí moudrost je v jejich krvi a kostech.

Standartní zbarvení RR






Standartní zbarvení RR


co znamená moc bíle barvy












Standardní zbarvení RR

Abb

Všechny
standardy rhodéského ridgebacka vyžadují barvu světlepšeničnou až
červeněpšeničnou. Australský standard dále dodává: hlava, tělo, nohy a
ocas musejí být stejné barvy. Tmavá maska a uši jsou povoleny.
Světlepšeničná je barva světlé kávy. Červeněpšeničná může být téměř
jako barva irského setra, ale pouze pokud se v srsti vyskytují chlupy
barvy pšenice. Toto zbarvení má jen velmi málo ridgebacků. Obě barvy
jsou rovnocenné, a tak by měly být v kruhu i posuzovány. V Zimbabwe je
však stále preferována barva červeněpšeničná. Otázka zbarvení je
limitována dvěma faktory - změnami teplot a nutností ochrany před
nepřáteli. Světlé zbarvení absorbuje méně tepla a pes se tolik
nezahřívá. Kdyby šlo o jediný faktor, mohli bychom říci, že světlejší
zbarvení je preferováno, a to čím světlejší, tím lepší. Příroda nám
ovšem nedává za pravdu. Divoká zvířata v Zimbabwe mají bez výjimky
červenou, tmavě hnědou, šedou nebo žíhanou barvu. Některá mají srst v
barvě světlé pšenice, ale pouze v místech, která jsou schována před
zraky predátorů, jako je břicho a slabiny. Přírodní selekce si tedy
zvolila středně až červeněpšeničnou barvu, nikdy ne velmi světlou, ani
černou. Jediné místo, kde by byl světlý ridgeback dobře maskován, by
bylo na přímém slunci uprostřed suché trávy nebo na písku. Pes by si
takovou situaci ovšem nikdy nevybral. Pravděpodobně by vyhledal stín
nejen kvůli úkrytu, ale také kvůli chladu, a ve stínu jsou tmavší tóny
hůře vidět. Krajina v Zimbabwe má alespoň jednotlivé stromy, které
poskytují útočiště, a na zemi je vrstva suchého listí, které je
tmavohnědé nebo červené. Samotná zem je buď hnědá, nebo cihlově
červená. Dokonce i lev, který se nemusí před ničím schovávat, možná jen
před člověkem, má srst středněpšeničnou, velmi zřídka světlou. Během
dne jsou tedy téměř vždy preferované tmavší tóny srsti ridgebacka. V
noci jsou tmavší tóny vyžadovány bez výjimky - a tím se dostáváme k
problematice bílých znaků.

BÍLAacute; Standard

říká 'malé
bílé znaky na hrudi a prstech jsou povoleny, ale příliš mnoho bílé nebo
bílá na břiše a nad prsty je nežádoucí'. Standard CKC zaměňuje prsty za
packy. Australský standard vylučuje bílou na prstech. Varování před
bílými znaky se ve standardu objevuje jen ve formulaci 'nežádoucí'. Ve
standardu, který vylučuje jen málo co, je formulace 'nežádoucí'
pozoruhodná už proto, že je dost silná a kategorická. A je pro to dobrý
důvod. Všude kromě sněhu bílá barva svítí jak pěst na oko. Jen velmi
málo zvířat v Zimbabwe má v srsti bílou a není mezi nimi žádný lovec, a
tím ridgeback je. Jakýkoli bílý znak větší než jeden nebo dva bílé
prsty bude přes den svítit na dálku a v noci ve světle ohňů, měsíce
nebo petrolejek bude ještě nápadnější. Ridgeback vykonával svou
nejnebezpečnější, ale také nejužitečnější práci v noci, kdy chránil
dobytek před lvy a leopardy a kdy před nimi chránil i sebe. Ridgeback s
bílou packou nad záprstí, bílou náprsenkou nebo bílým břichem by byl
velmi dobře viditelný cíl. Čím více bílé, tím větší riziko! Pes s
velkým bílým znakem by se pravděpodobně nedožil věku, ve kterém by se
mohl rozmnožovat. Ve výstavním kruhu to tedy musí být tvrdě
penalizováno. Barva v americkém standardu představuje jen 5% celkového
počtu bodů, ale bez ohledu na to, jakou váhu ve standardu má, platí, že
pokud je daná vlastnost pro psa životně důležitá, nesmí pes s takovou
vadou dosáhnout na přední příčky. Velký bílý znak na hrudi ridgebacka
je vlastnost, která může být pro psa potenciálně smrtelná, stejně jako
je hluchota, slepota nebo vady chůze. Velmi světlá srst musí být
penalizována ze stejného důvodu. Na otázku, kolik bílých znaků je
příliš mnoho, se odpovědi různí. V dnešní době prakticky není důvod
vystavovat a chovat na psech s bílým znakem na břiše nebo s bílou nad
prsty. Častější jsou bílé znaky na hrudi. Jediné další plemeno honiče,
které se musí bránit predátorům v noci, je Coonhound. Jeho standard
diskvalifikuje bílý znak na hrudi větší než 1' (2,5 cm). Tak přísný
limit by byl pravděpodobně u dnešního ridgebacka nerozumný, ne však u
ridgebacků v budoucnosti. Naštěstí je rozsah bílých znaků patrný už od
narození, velmi světlá srst ale nemusí být. Bílá skvrna na hrudi a na
prstech se po narození zmenší. Na břiše se zmenší určitě. Většina
chovatelů neutrácí štěňata kvůli bílým znakům, ale psy s bílou nad
prsty a bílou zástěrou na hrudi nevystavují a nechovají na nich. Tyto
bílé znaky jsou dědictvím po buldokovi, pointerovi a kolii.
Červeněpšeničné zbarvení je po irském teriérovi, plavá je po doze a
černá po kolii. Občasné přidání hnědonosého psa do linie pomáhá udržet
jasnou pšeničnou barvu. Chov na dvou hnědonosých psech může mít za
následek citlivost kůže, světlé oko a světlou srst, a to všechno jsou
funkční a estetické nedostatky. Na černonosých psech můžeme chovat do
nekonečna bez funkčních problémů, kromě možné tendence ke ztrátě
intenzity barvy srsti. Existují důkazy o tom, že výskyt černých chlupů
v srsti se zvyšuje, pokud občas nezařadíme do linie hnědonosého psa.
Rozdílnost v barvě nosu u hnědonosých psů je dědictvím po pointerovi,
tendence některých štěňat mít tmavou barvu na spodní části krku a
dolních 2/3 ocasu je znak charakteristický pro irského teriéra.

BARVA OKA A NOSU

Standard
říká: 'barva oka v souladu s barvou srsti'. CKC zaměňuje 'srsti' za
'nosu'. Nos: nos má být černý nebo hnědý v souladu s barvou psa. CKC
zaměňuje barvu psa za barvu oka. Žádná jiná barva nosu není povolena.
Černý nos musí být doplněn tmavým okem, hnědý nos jantarovým. Standard
ridgebacka byl ve své době kritizován za svou volnost, ale žádná část
nebyla předmětem takových sporů, jako právě tato. Existuje genetická
spojitost mezi barvou oka, nosu a srsti, ale je velice komplexní.
Důvodem kontroverznosti této části standardu je fakt, že pokud jej
budeme brát doslova, musejí mít psi s černým nosem tmavé oči a srst a
psi s hnědým nosem musejí mít jantarové oči a srst. Taková interpretace
by vyřadila mnoho vynikajících psů z kruhu a z chovu. Alespoň dva
výrazy vyžadují definici - v souladu a hnědý. V souladu v tomto
kontextu znamená esteticky příjemný, stejně jako v případě hudby.
Problém je v tom, že stejně jako u hudby to, co se líbí jednomu, může
být naprosto nepřijatelné pro jiného. Co je tedy všeobecně přijímáno
jako barva oka v souladu s barvou srsti psa? U psů s černým nosem je
tmavé oko vždy v souladu s černým nosem, zvlášť pokud je doplněn tmavou
maskou, i když je srst světlepšeničná. Nesoulad se prohlubuje tím více,
čím je srst tmavší a oko světlejší. Barva oka nesmí být nikdy světlejší
než barva srsti. Stejný princip platí pro hnědonosé psy. U nich je ale
pravděpodobně mnohem bližší přirozená genetická harmonie mezi barvou
oka, nosu a srsti. I tady platí, že čím tmavší oko, tím lépe. Přestože
tito psi budou mít vždy oříškové nebo jantarové oko, nesoulad vznikne,
když budou mít tmavší nos, tmavší srst a žluté oko. Taková kombinace
není častá a musí být penalizována a vyřazena z chovu. Termín hnědý je
v případě nosu ridgebacka také nutné vysvětlit. V současné době je
často zaměňován za nos játrový. Dnes to v podstatě znamená jakýkoli
jiný odstín než černý nebo šedý. Existují ale různé odstíny hnědé,
které jsou výsledkem kombinace recesivních genů ovlivňujících barvu.
Tyto odstíny jsou téměř jistě dědictvím po pointerovi. Standard
pointera totiž připouští tmavý, hnědý, světlý nebo játrový nos,
játrovou, citrónovou, oranžovou nebo černou barvu srsti a spojuje tmavé
nosy s tmavou barvou srsti. V Zimbabwe nebyl doložen pes s hnědým
nosem, dokud se psi nekřížili s pointery. Zatímco dnes používáme termín
'hnědý' pro jakoukoli barvu nosu, která není černá ani šedá, autoři
standardu téměř jistě termínem 'hnědá' mysleli skutečně hnědou barvu a
ne světlou, ani játrovou. V té době totiž jak standard dalmatina, tak
pointera rozlišoval hnědou a játrovou (masitou) barvu nosu a drtivá
většina všech standardů vylučovala světlé zbarvení nosu a oka. Pouze
dva standardy připouští játrový nos - jezevčíka a saluky - ale oba
vyžadují tmavé oko. Proč? Protože tmavší duhovka je méně citlivá na
světlo. Většinou je také doplněna tmavým okrajem očního víčka a tím
omezuje oslnění psa (to je také důvod, proč si atleti ztmavují lícní
kosti). Světlejší duhovka je doprovázena světlým očním víčkem a takové
oko má tendenci více slzet. Příroda nám říká, že tmavé oko lemované
tmavým očním víčkem a doprovázené tmavým nosem je funkčnější než světlé
oko nebo světlé oční víčko. Bez diskusí platí, že tropické podnebí
produkuje tmavé oko a ridgebcak je jedním z plemen, které v tropech
vzniklo. Výjimkou jsou kočky, ale to jsou noční lovci a když je
sluneční aktivita nejvyšší, tak spí. Platí tedy, že čím tmavší oko
ridgeback má, tím lépe, a to bez ohledu na barvu srsti. Pes s černým
nosem musí mít vždy tmavé oko, i když má světlepšeničnou srst.
Hnědonosý pes má jantarové oči, ale čím tmavší, tím lepší.

Abb


(více)
29.07.2008 | 0 komentářů | stálý odkaz


© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se