Debbie

Každé lidské dítě se musí učit poznávat vesmír znova. Každé štěně nese v sobě celý vesmír. Lidé zvěčňují svou moudrost - ukládají ji v muzeích, v knihovnách, odborníci se jí učí. Psí moudrost je v jejich krvi a kostech.

Zanedbaná výchova u psa







Zanedbaná výchova u psa









Jsme majiteli Kima, čtrnáctiměsíčního psa plemene akita inu. Jde o
našeho prvního psa, dosud jsme žádné zkušenosti se psy a jejich
výcvikem neměli. Pejska jsme přivezli domů v šesti týdnech jeho věku.
První pokyny (sedni, lehni, k noze, zůstaň) se naučil rychle. Hned od
počátku však na procházkách projevoval velmi silný lovecký pud, pouštěl
se za zajíci, srnami a nedal se odvolat. Již od nejútlejšího věku byl
tvrdohlavý, nějakou dobu si vždy rozmýšlel, zda splní požadovaný povel.
Když někdy nechtěl poslechnout, dostal od pána rukou přes zadek až
bolestí kviknul, pak se 'srovnal' a povel splnil.
Asi od jeho pěti
měsíců už musel být na vycházkách trvale uvázán na dlouhém
desetimetrovém vodítku, neboť utíkal za zvěří a nedal se odvolat, od
šesti měsíců byl výrazně agresivní k cizím dětem. V devíti měsících ho
desetiletý syn chtěl odstrčit od botníku, kde pes zrovna ležel. Pes
zavrčel a kousl ho do krve na ruce. V 11ti měsících čekal v kuchyni na
kousky masa, které panička krájela a dávala mu je. Zezadu k němu přišla
třináctiletá dcera a chytla ho za hlavu, aby se pomazlili. Pes reagoval
agresivním zavrčením a okamžitým impulzivním útokem do obličeje dívky.
Bezprostředně po útoku se však k dceři lísal, po návratu z nemocnice u
ní stále seděl a dával jí najevo přátelství. Když dceři po čtrnácti
dnech vyndali stehy, po dalším týdnu si šla k němu sednout na jeho
lavici, kde v létě sedával. Hned po ní bez varování skočil a obě ruce,
které dala v obraně před sebe, jí opakovanými silnými stisky zubů
zhmoždil až do modra. Po třech týdnech od této události napadl svého
pána. Ten mu při běžné hře, kterou pes znal, dával a zase bral kost.
Pán ho začal chválit a zároveň hladit po hlavě a po čenichu. Pes začal
'krabatit čenich'. Do této chvíle si tak spolu hráli často, včetně
'krabacení čenichu' a pysků a včetně závěrečného výpadu proti ruce se
zcela úměrným 'kousnutím' do ruky, kdy pes velmi dobře věděl, jak
nejvíce přípustný je jeho stisk. Tentokrát však následoval velmi
razantní útok proti ruce, která ho hladila. Kousnutí bylo plnou silou,
došlo k prokousnutí ruky, k hlubokým tržným ranám. Když pána pustil,
okamžitě lehl na znamení strachu a poté utekl na zahradu. Po návratu
pána z nemocnice se pes před ním po dobu několika týdnů doslova plazil
strachy, přestože mu pán dával najevo, že se na něj už nezlobí.
Z
nastalé situace jsme hledali východisko. Někdo nám poradil návštěvu
cvičiště. To navštěvujeme pravidelně jednou týdně, celkem asi tři
měsíce. Na cvičišti při dráždění výcvikářem v kruhu na hadr ustoupil za
pána a neprojevil agresivitu. Příště do hadru pouze 'ťafnul' a hadr
hned pustil. Dnes po zhruba třech měsících štěká na dráždění
výcvikářem, trochu táhne směrem k němu, nejsem si jistý, zda by ho
kousl, spíše ne.
Další incident se odehrál asi dva měsíce po
napadení pána. Pes ležel pod stolkem v obývacím pokoji, nic nejedl,
podřimoval, nebylo to jeho stálé místo. Zepředu se k němu přiblížil náš
syn ve snaze pohladit ho na dobrou noc. Mluvil na něj, řekl mu vlídným
hlasem jeho jméno a natáhl k němu zepředu ruku. Pes reagoval zuřivým
zavrčením a výpadem proti ruce, syn stačil ucuknout, pes v útoku
nepokračoval.
V situaci, kdy si smí každé ráno při vstávání pánů k
nim lehnout v ložnici asi na čtvrt hodiny, si k němu pán klekl a začal
psa hladit. Náhle pes bez jakéhokoli varování zaútočil zároveň s
agresivním zavrčením proti obličeji pána. Následoval okamžitý trest,
úder rukou pána na zadek. Pes to snesl bez agrese, byl potlačený a
provinilý.
Od nejútlejšího věku útočí na psy, a to i na štěňata.
Srovnala ho pouze hárající fena akity. Panička jako jediná z rodiny
nebyla dosud kousnuta. Dává mu jasně najevo, že se ho nebojí, většinou
ho krmí.

J. N., České Budějovice



Plemeno akita inu není vhodné pro kynologické začátečníky. Akity jsou
velmi samostatné a dá se říct, že i tvrdé. Ryzí vlastností tohoto
plemene je obrovská věrnost. Díky svým vrozeným vlohám jsou akity
sebevědomí psi, kteří potřebují dostatečnou socializaci ve smečce a být
vystavováni neustále novým podnětům. Pro podobné psy je potřeba
vytvořit celkové pracovní zatížení. U psa, který se chová jako Kim, to
platí dvojnásob. Pokud není pes zaměstnán, vyrůstá z něj postupně, jak
dospívá, pes s poruchami chování a v nezvyklých situacích dochází k
vážným konfliktům. Ty umocňuje velikost a hmotnost psa. V zemích původu
tito psi žijí v psincích, kde nemají takové napojení na rodinu jako psi
žijící v bytech. Samotné 'ustájení v bytě' není týráním. Problém je, že
většina 'byťáků' bývá nedostatečně vytížena, mají málo úkolů. Slušný
majitel sice umožní svému psu vyvenčit se tak, aby netrpěl bolestí ze
zadržování potřeby, ale pes potřebuje zaměstnání, jinak 'zvlčí', stejně
jako by zvlčilo vaše dítě bez přiměřených povinností, bez školy.
Nedostatečně vytížený pes si na maličkostech začíná vytvářet svou
nadřazenost vůči ostatním členům rodiny (smečky). Když už situace došla
tak daleko, musíme začít s výcvikem znovu od začátku. Postupně budeme
výcvik, případně fyzickou zátěž, zvyšovat.
Pokud nemůžeme velkého
psa umístit vů kotůci, určíme muů jednu místnost, kde se může volně
pohybovat a kde má svůj pelíšek. Do ostatních prostor nesmí mít přístup
nebo jen pod dohledem. Skutečnost, že smí jít do zapovězených prostor,
musí být pro psa výjimečným svátkem a posiluje podřízenost vůči tomu
členu rodiny, který ho tam vzal. Každý skutečný kynolog miluje zvířata,
jsou to členové naší rodiny, ale až na posledním místě. Uvědomme si to.
Můžeme psa upřednostnit před rybičkami, které neznají emoční závislost,
ale rozhodně je pes v pořadí až za kterýmkoli lidským členem rodiny.
Jde o zvíře, které musí mít ve své hlavě jasno a ze své pozice (i
podřízené) čerpá jistotu. Věřte, že nejnebezpečnějším milovníkem zvířat
je ten, který 'má rád zvířata, protože jsou chlupatá', takový člověk si
nedal nikdy práci s porozuměním jejich potřebám a pokud za nějakého psa
zodpovídá, často z něj vychová dominantní nevyrovnané zvíře. To, že
očekáváme od svého psa, že se zařadí na konec vnitřní struktury naší
rodiny, neznamená, že bychom svého psa milovali málo, jde jen o
porozumění situaci. A pes, který má své povinnosti, zná přesně své
místo a je si jistý svým člověkem, který je mu nadřazen, již tím, že mu
zajišťuje stravu je bezpečný a šťastný pes. Napadení pána a členů
rodiny je vážná, neomluvitelná reakce.
Úraz jste si přivolal sám kvůli nesprávně zvolené hře a poté rozlišení nastalé situace, kterou jste tím sám vytvořil.

Často se chování psa změní po napadení pána. Uvědomuje si svůj
prohřešek a podřizuje se. Přes toto jeho chování nebezpečí stále trvá.
Kim je zkažený pes. Majitelé se dostali do situace, kdy Kimova náprava
bude možná pouze dočasnou změnou prostředí a pána. Mohu vám jen
doporučit, abyste se s Kimem na čas rozloučili a předali jej zkušenému,
kvalitnímu profesionálnímu cvičiteli na výcvik a převýchovu. Přestože
tato Kimova zkušenost bude stát nějaké peníze, skutečnost, že dojde ke
změně prostředí i cvičitele, je výborným začátkem změny.
Pokud jste
v podobné situaci a nemáte možnost si zajistit profesionálního
cvičitele, musíte přistoupit ke změně sami a ihned. Na svého psa musíte
naložit tíhu intenzivního výcviku poslušnosti a obrany, aby měl možnost
se vybouřit a naučil se rozlišovat rozdílné situace. Upravte jeho
'místo ve smečce'. Majitel se musí chovat tak, aby pozvolna zvyšoval ve
vztahu se psem svou přirozenou převahu.

Jak vytvářet dominanci
  • Určete svému psovi konkrétní místo (pelíšek) a naučte jej do něj chodit na povel.
  • Nesmí do křesla či postele! Psovi se snahou po dominanci nepřísluší naše místo! Pes zůstane na podlaze -nábytek je pro lidi.
  • Krmte psa zvlášť na určeném místě a teprve tehdy, až jste se najedli vy.
  • Splněné úkoly ihned odměňujte pamlskem. To dělají i děti, ale vždy pod kontrolou!
  • Denně opakujte cviky poslušnosti. Deset minut denně si najde každý, kdo chce velkého psa.
  • Naučte psa zakazovací povel 'ne, nesmíš!'
  • Pokud pes někde leží či spí, nechoďte pro něj, ale přivolejte ho, a to i tehdy, když ho chcete jen pohladit.
  • Kdykoli budete nespokojeni s chováním svého psa, pošlete jej na místo.
  • Dejte
    svému psovi možnost výchovy ve společnosti jiných psů. To, že pes,
    který strávil svůj život na natahovacím vodítku a doráží na druhé, není
    známkou jeho 'povahy', ale toho, že jste mu nedali možnost ke správné
    socializaci.
  • Často využívejte dočasné ignorace psa, přijde-li
    se sám mazlit. Ano, jde o psychologický nátlak, ale vy nechcete svému
    psu ublížit, naopak chcete agresivního jedince správně začlenit do
    našeho (ale i jeho) světa.
  • Naučte svého psa strpět zvedání
    jedné, druhé nohy. Je-li třeba, opatřete ho náhubkem. Stavte jej jakoby
    z rozmaru na zadní a zvedejte ho do vzduohu. Klidně si doma čas od času
    zahrajte na veterináře, zvedejte psa na stůl a tam ho prohlížejte. I
    tato manipulace slouží ke zvýšení psí poddajnosti.
  • Jakékoli laskání musí vždy vzejít od lidského člena rodiny, na psí 'podlézání' nereagujeme.
  • Pes
    si musí odměnu či pochvalu zasloužit. Nic není zadarmo. Podbízení se
    psu je v této fázi již nevhodné, tím byste se řadili pod něho, naopak
    odměnou se pes naučí chápat význam své 'práce', i kdyby to bylo jen
    hlídání tašky před obchodem. Pes, který si uvědomuje skutečnost, že
    plní úkol, je na svou práci skutečně hrdý. Tím vzrůstá jeho zdravé
    sebevědomí a vyrovnanost.
  • V této fázi výcviku nedovolte svému
    psovi žádné hračky. Mohly by v období, kdy pes ještě není správně
    zařazen, vyvolat agresivní reakci.
  • Při návratu ze školy, z práce, se nevítejte se psem. Dávejte najevo nezájem.
  • Hry,
    které hrajete se psem, volte opatrně a v nejlepším přestaňte, aby došlo
    ke zklidnění. Pozor na hry, při kterých může pes dát najevo svou
    převahu či sílu.
Zmiňujete se, že váš pes je velmi tvrdohlavý
a umíněný. Povaha psa musí být v takovém případě formována výcvikem,
jinak může dojít k tomu, že pes mnohdy ani nepochopí naše požadavky.

Vytvoření podmíněného reflexu (zafixování cviku) je dané množstvím
opakování povelů a upravením pomocí rukou či pamlsku, tak dlouho, než
pes cvik plní na povel a automaticky. Z toho jasně vyplývá, že bití je
při výcviku naprosto neúčelné. Lze sice pochopit, že mohou někomu
povolit nervy a zareagovat na psí agresi rovněž agresivně, ale pro
naučení cviku nemá opodstatnění, naopak můžeme vážně poškodit svůj
vztah se psem. Bitý pes nás sice nepřestane milovat, ale nerozumí nám,
má z pána strach, a nakonec z něho vyroste nevyrovnaný tvor, jehož
reakce kolísají mezi agresí a podlézáním. Množství opakování cviku, než
se vytvoří dobrá spojitost, je různé podle typu plemene či konkrétního
jedince.

Agresivita ke členu rodiny

V
případě, který uvádíte, se pes bojí některého člena rodiny a chová se
agresivně proto, aby se osoba (často to bývá dítě) k němu
nepřibližovala. V některých případech není strach jasně rozeznatelný:
  • Pes se chová přátelsky, když se osoba přiblíží.
  • Někdy pes dokonce kontakt vyvolává.
  • Pes však kousne, jakmile se osoba přiblíží nebo se psa dotkne.
Jak psa léčit


Osoba, která byla napadena, si musí psa doslova koupit, a ten si na něm
vybuduje závislost. Psa venčí, krmí, cvičí, podává mu nejoblíbenější
pamlsky za odměnu (jindy a od jiného je zatím nedostává). Ostatní
členové rodiny psa několik týdnů ignorují. Díky deficitu přízně
ostatních členů rodiny pes rychleji přilne k napadenému.
Pozor na
případy, kdy napadeným bylo dítě nebo výrostek. Pes často reaguje na
jeho nevhodné chování. I zde budeme postupovat podle zmíněných bodů,
ale přestože si psa zdánlivě nevšímáme, své dítě sledovat budeme.
Nepříjemné případy napadnutí dítěte, které velmi nahrávají různým
'omezovačům' psů a ctitelům selekce plemen, stojí za to podrobněji
rozebrat. (I já s bratrem jsme získali zajímavé zkušenosti se psem
našeho dětství, kokršpanělkou Bellou. Teprve v nedávných letech jsem se
dozvěděl, že v té době k nám byla importována velmi agresivní linie
tohoto plemene a pokousání kokršpanělem bylo velmi časté.) Napadání
dětí je alarmující problém, kvůli kterému navštíví majitelé psa
profesionálního cvičitele nejrychleji.

Možné příčiny napadání dětí a jejich náprava

1. SEBEOBRANNAacute; AGRESIVITA

Může ji vyvolávat celá škála podnětů, od velice bolestivých a
způsobujících strach, jako je bouchání, tahání za srst, dloubání do uší
a podobně, až po relativně mírné stimuly jako opakované poplácávání či
tahání za psův ocas. Tehdy se může nevole stupňovat postupně, až dojde
k příslovečné poslední kapce a pes zaútočí. V tomto případě se často
dozvídáme, že pes zaútočil bezdůvodně. Poslední stimul mohl být snadno
přehlédnut.

Agresivita spojená se strachem
  • Vzniká, když se obávaná osoba přiblíží nebo se psa dotkne.
  • Pes má strach z konkrétního dítěte nebo i skupiny (party), protože jimi byl zneužíván.
    Jindy je pes vystrašen příliš hlasitou hrou či křikem a hektickým chováním dítěte.
  • Jsou
    psi, kteří mají strach ze všech malých dětí, protože na jejich chování
    nejsou zvyklí, nebo se s ním nikdy nesetkali. Děti se chovají jinak než
    dospělí, se kterými pes žije. U štěňat či mladých psů je nutno pozorně
    sledovat první setkání s dětmi.
Náprava

Jednodušší je na podobné situace psa cíleně připravit, než ho později
napravovat. Tato příprava je přirozenou součástí výchovy štěněte. Pokud
k napadení dítěte již došlo, pak:
  • Připravíme psovi pelíšek na nerušeném místě.
  • Po krmení mu zajistíme klid v pelechu.
  • Dítě seznámíme (a kontrolujeme), kdy a jak se má v přítomnosti psa chovat.
  • Pokud takový pes přijde za dítětem bez zavolání, je nutná absolutní ignorace.
  • Dítě psa pod dohledem přivolává a dává mu pamlsek.
  • Dítě psa nechá v klidu, když odpočívá.
  • Pokud pes dítěti překáží (leží-li například u botníku), dítě psa přivolá, dá mu pamlsek a teprvé poté si vyzvedne obuv.
  • V nepřítomnosti dospělé osoby či vůdce bývá pes s nasazeným náhubkem či uvázaný na vodítku ve svém pelechu.
  • Není-li pes na děti zvyklý vůbec, pak jej s nimi seznamujeme tak, aby je zpočátku zpovzdálí mohl pozorovat.
  • Dětské chování, rychlé a bouřlivé hry, stejně jako hlučnost dětí musí psu časem zevšednět.
2. KONKURENČNí AGRESIVITA


Projevuje se v reakci psa na dominantní chování dítěte. Například na
nevhodné dotyky nebo nahýbání se dítěte nad psa. Často k ní dochází v
konkurenčních situacích, jako jsou:
  • Hra s dospělými.
  • Dítě bere psovi hračku.
  • Dítě se nečekaně přiblíží k psovi, který přijímá potravu.
Pes může dítě přijímat jako:
  • Zdroj celkové nechuti a odporu.
  • Podnět vyvolávající strach.
  • Nevychovanou podřízenou osobu.

Při napadení dítěte si rodiče kladou otázku: 'Byla to náhoda nebo se to
bude opakovat?' To je velmi složitá otázka. Obvyklou radou okolí bude
doporučení psa okamžitě a natrvalo z rodiny odstranit, aniž by se někdo
zabýval hledáním chyby. Osobně věřím, že rozumnější je řešit situaci se
cvičitelem nebo psa nechat napravit u něj. Je však nutné si uvědomit,
že sebelépe vycvičený pes se vrací do původního prostředí. Proto je
zapotřebí dbát rad cvičitele, jeho poznatků o vašem psovi a po jeho
návratu budovat rodinnou hierarchii tak, jak jsem naznačil. Musíte také
informovat své děti, jak se mají k psovi správně chovat. Ještě dlouhou
dobu po návratu, dokud si nebudete absolutně jisti, nenechávejte dítě s
nezajištěným psem samotné. I ve vaší přítomnosti musí mít pes náhubek,
je-li pohromadě s dítětem, které již jednou napadl.

Důležité:
  • Již
    zavrčení psa je forma agrese a psa, když zavrčí na dítě, ihned
    pokárejte, případně rázně přerušte jeho činnost a psa okamžitě
    zaměstnejte cvičením těch cviků poslušnosti, které pes ovládá (alespoň
    na pět minut).
  • Dítěti vysvětlete, že odpočívající pes musí mít klid.
  • Dovolte dítěti, aby ve vaší přítomnosti občas hodilo psu pamlsek, pokud ovšem nespí.
  • Současně mu však vhodnou formou vysvětlete, aby psa ve vaší nepřítomnosti absolutně ignorovalo.
  • Mazlete
    se se psem, když je dítě poblíž, jinak jej ignorujte. Účelem je, aby si
    pes vytvořil spojení svých příjemných pocitů s přítomností dítěte.
  • Zajistěte, ať vám dítě pomáhá psa krmit.
  • Upozorněte
    dítě, ať nepřibližuje ke psovi obličej a nedívá se mu upřeně do očí. Z
    psího hlediska je obojí projevem nadřazenosti a pes to nemusí zpočátku
    snést. Hrozí nebezpečí.
  • Dbejte, aby se děti chovaly k psovi s určitým respektem.
  • Respekt,
    nikoli strach, musí být vzájemný. Je třeba pozvolna odstraňovat nastalé
    škody a poškození jsou oba. Uvědomte si, že dítě si tuto negativní
    zkušenost může nést celý život. Je správné, aby každý z nás měl respekt
    ke každému živému tvorovi, ale je zbytečné komplikovat si život fobií
    ze psů.
  • I pokud získáte jistotu z chování svého psa,
    kontrolujte jejich krátké společné hry. Při delším nátlaku na psa ještě
    může dojít ke kousnutí.
Důvody pokousání

Důvodů, proč může dojít k pokousání, je nepřeberné množství. Rozlišujeme například:
Dominantní agresivitu -kdy pes nemá vytvořen dostatečný respekt a majitelé se ho začali časem bát.
Obrannou agresivitu -která je způsobena nevhodným chováním některého člena rodiny. Pes útočí, aby odvrátil pozornost od sebe nebo aby mohl utéct.
Agresivní chování při hře
-vzniká zvláště u štěňat, která se ještě nenaučila rozlišovat. Stimulem
často bývá, že se dospělý či starý člověk lekne, začne couvat atd.
Přenesená agresivita -pes se rve s jiným psem a ožene se po člověku, který se ho snaží odtrhnout.
Agresivita směřující na útočníka -jde o pozitivní reakci, kdy pes reaguje při bránění svého pána či teritoria.
Sebeobranná agresivita
-jde o agresivní chování vůči cizím osobám, motivované strachem. Strach
bývá hluboko zakořeněn a může být jak vrozený, tak získaný negativní
zkušeností. Napravuje se velmi obtížně.
Existuje mnoho dalších
odstínů agresivity, ale motivací bývá ve větší či menší míře strach.
Toho se lze zbavit pouze výcvikem a správnou výchovou, případně úpravou
chování. Sám opakovaně doporučuji u psů, kteří se projeví agresivně,
výcvik poslušnosti a obrany na cvičišti ve společnosti jiných psů. Může
působit groteskně, uvidíme-li, jak je na cvičišti drážděn malý pinč
nebo jezevčík, ale i u loveckých nebo společenských plemen bude tento
výcvik směřovat k nápravě. Psi, kteří pokousali 'svého' člověka, se
doma chovají velmi dominantně. Ti bývají po příchodu na cvičiště a
seznámení se s výcvikem obrany většinou neteční nebo bázliví.
Závěrem bych vás chtěl ujistit, že náprava Kima je možná, chce to jen víru v sebe i v psa a své jednání vést důsledně.


29.07.2008



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se