Debbie

Každé lidské dítě se musí učit poznávat vesmír znova. Každé štěně nese v sobě celý vesmír. Lidé zvěčňují svou moudrost - ukládají ji v muzeích, v knihovnách, odborníci se jí učí. Psí moudrost je v jejich krvi a kostech.

Jak vybrat krmení pro psa?







Jak vybrat krmivo pro psa.


výběr krmiva je důležitý








Víte jak vybrat kvalitní krmivo pro pejska?

Abyste byli schopni vzít výživu svého psa do vlastních rukou a přitom nechybovat, je třeba:

  1. naučit se číst etikety na pytlích a vědět, co tam hledat (včetně údaje o kontrole nebo testování krmiva úředně stanoveným orgánem např. AAFCO)
  2. nespokojit se jen s informacemi výrobce, ale hledat reference nestranných chovatelů a pokud možno se na vlastní oči přesvědčit, jaká je kondice psa delší dobu (měsíce) krmeného vybraným krmivem


K bodu 2 není myslím, co dodat, tak že ad 1 : Nehledejte krmení jen
podle věku, velikosti a způsobu života vašeho psa, to, co vás v prvé
řadě musí zajímat, jsou suroviny, které výrobce do
granulí namíchal !! Ze zákona musí být suroviny vyjmenovány v sestupném
pořadí podle obsahu v krmivu, tzn. že to, co je první v seznamu, toho
tam je nejvíc. Mělo by to být spolehlivým vodítkem, ale pamatujte, že
papír unese leccos a kde není žalobce, není soudce, tak že nemusí být v
pytli co, co je na pytli. Proto ten bod 2 výše! Není ani od věci
zkontrolovat si, do jaké míry u zahraničních výrobků český překlad
odpovídá originálu. Je rozdíl, jestliže na české etiketě naleznete
termín kuřecí moučka, krůtí moučka na 1. dvou místech seznamu
ingerediencí, ovšem v originále nepíší kýžené bdquo;meal" nýbrž bdquo;meat",
což je pravda rozdíl jednoho písmenka, ale znamená to maso. O tom, proč
musíme dělat rozdíl mezi moučkou a masem, bude řeč níže.

Uvědomme
si, že pes je genetickým založením masožravec. Ovšem i ten praotec vlk,
když strhl jelena, se s radostí pustil do jeho žaludku a spořádal ho i
s hodnotným natráveným rostlinným obsahem. Na to mysleme a hledejme v
krmení i hodnotnou vlákninu. Nepolidšťujme psa ve své mysli a to ani
ohledně výživy. Člověk v důsledku přemíry konzumace živočišných tuků
předčasně odchází do věčných lovišť stižen infarktem, mrtvicí,
komplikacemi cukrovky nebo rakovinou střeva, ale psů se ateroskleróza
netýká a živočišný tuk tráví podstatně lépe a ke svému prospěchu než
rostlinný. Nebo máte nápad, kde by si vlk mohl pořídit láhev řepkového
olejeJ?

Dočetla jsem se, že 90% zbytků ve vlčím trusu
kdesi na Poloninách je původem z jelení zvěře. Na prvním místě
(místech) seznamu surovin tedy i vy hledejte masovou moučku jako hlavní, tedy živočišný, zdroj bílkovin. Výjimkou mohou být formule pro seniory nebo light.

(Varovná
teoretická odbočka - obiloviny obsahují také poměrně velké množství
bílkovin, mohou mít i 2/3 bílkovin jako má libové maso. To je spásou
pro lidstvo trpící civilizačními chorobami nebo na druhé straně
chudobou, ale pes rostlinné bílkoviny využívá podstatně hůř, kromě toho
nepokrývají plné spektrum aminokyselin. Je tedy možné vyrobit krmivo na
bázi levné kukuřice, jen s malým přídavkem masa pro vaše obalamucení a
na deklaraci celkových bílkovin to nepoznáte! Ze psa je rázem skoro
vegetarián. Pokud pozorně čtete, namítnete, že v tom případě by na
prvním místě v surovinách měla být uvedena kukuřice a vy byste se
nedali. Měla, ale výrobci přišli s dalším úskokem - obiloviny se
rozepíší jako bílá rýže, rýžová mouka, celozrnná rýže, kukuřice,
kukuřičný lepek, kukuřičná krupice - a pak se třeba i to málo masové
moučky, co tam je, dopředu dostane i když ve výsledku jde zase o téměř
vegetariánskou stravu. Jediný údaj, který vám řekne, že kupujete
granule vyrobené opravdu převážně původně z masa, je procentuální zastoupení živočišných bílkovin
v celkovém jejich množství. Číslo, které by vám mohlo zalichotit, by
mělo být přes 60%. Většinou však tento údaj na etiketě nenajdete,
chcete-li ho znát,zhusta vám nezbyde, než pustit se do detektivního
pátrání a dotazovat se u výrobců a dovozců. Předem vám mohu říci, že
málo kdo vám odpoví. Víte, proč asi? Na prstech jedné ruky pak
spočítáte ty, kteří tento údaj bez okolků zvěřejňují. Ve všech jejich
materiálech tento údaj najdete, rozepsaný dokonce na podíly
jednotlivých druhů mouček a graficky znázorněný.)

Chtějte vidět druhově jasně určenou moučku - kuřecí, krůtí, rybí, jehněčí, žádnou masovou směs. Vítaným údajem je ten o použití prémiové, nízkopopelové moučky z ekologicky nezatíženého prostředí. Ještě vězte, že není ryba jako ryba a nejhodnotnější je moučka ze sledě,
na druhém místě ze sardinek a ančoviček a z lososa proti očekáváni až
naposled. Tak si doběhněte pro zavináče a můžeme pokračovat!


Nemyslete, že moučka a maso jsou zaměnitelné výchozí suroviny. Granule
mají nízký obsah vody, maso v nich obsažené se musí také usušit a tak
obratem ruky je z původních 20ti % čerstvého masa (jak se hrdě píše na
řadě prémiovek i superprémiovek a na vás to má působit, jako že pes
dostane málem půlku kuřete denně) nějakých slabých 7 (slovy sedm)
gramů. Pes je zase nucen k vegetariánské stravě a garantuji vám, že v
těchto případech vaše žádosti o udání procent živočišných bílkovin
zůstanou výrobcem nevyslyšeny.

Jako levný zdroj bílkovin jsou
často použita vejce, skoro bych řekla, že je najdete v absolutní
většině krmiv.Vaječný bílek je však mocným alergenem, myslete na to,
pokud má váš pes potíže v tomto smyslu.

Na dalších místech pak hledejte jasně deklarované zdroje snadno stravitelných polysacharidů.
Jsou důležité k pokrytí energetických potřeb organismu tedy rýži bílou
i hnědou, celozrnnou pšenici, ječmen, oves, kukuřici a pozor - výtečným
pohotovým a dieteticky perfektním zdrojem škrobů jsou tepelně upravené
brambory speciálních odrůd. Jistě jste o bramborách slýchali, že do
výživy psa nepatří, ale dnešní poznatky říkají opak. Jedná se o s
jistotou nealergizující složku a protože ve srovnání s některými
obilovinami ne levnou, nenajdete ji hned tak v každém krmení.

O tucích jsme předeslali, že bez rostlinných se pes obejde a rád. Největším přínosem pro něj je tuk rybí a kuřecí,
hovězí lůj nebo škvarky již stojí o příčku níže jak co do
stravitelnosti, tak do obsahu nenasycených mastných kyselin - jejich
blahodárnost poznáte na stavu kůže psa.

Aby zažívací trakt fungoval, jak má, musí krmná dávka obsahovat i dostatek vlákniny.
Vláknina podporuje fyziologický pohyb střeva při trávení, osídlení
přátelskými bakteriemi, čistí jeho stěnu a brání tak hnilobným
procesům, které mohou být příčinou jak zánětů, tak rakovinného bujení.
Nejčastějším a výborným zdrojem vlákniny bývají řepné řízky, v
holistických formulích pak i obsažená zelenina, ovoce a bylinky. Snad
jen u FirstMate jsem našla využití zeolitu, jakési přírodní hlinky, která sliznici střeva účinně podporuje v její činnosti.

Pro správné fungování metabolismu jsou nezbytné i vitamíny, minerály a stopové prvky.

Vitamíny
bývají přidávány do většiny krmiv, otázkou je, zda v kvalitní, do
znamená biologicky dostupné formě. Dalo by se čekat, že u poctivých
výrobců budou i vitamíny v pořádku.

Pro kostní metabolismus mají
velký význam vápník a fosfor a záleží nejen na jejich správném
množství, alei vzájemném poměru. Věřte, že v kvalitních krmivech (a to
by ta, která vyhoví našemu komentáři surovin, měla být) bývá obojí
vyladěno správně a pokud budete byť v dobré víře vápníkové přípravky
(nebo maso) do krmné dávky přidávat, můžete danou rovnováhu pokazit a
výsledkem budou odvápněné kosti a růstové obtíže vašeho psa. Není třeba
snad komentovat, že organická forma vápníku obsažená v krmivu z
kvalitních mouček je daleko lépe využitelná, než přídavky vápníku
anorganického (vlastně sádry). Další pojem, který z této oblasti
hledejte v údajích o krmivu - chelátové stopové prvky.
Je to vlastně spojení bílkoviny a daného prvku (Fe,Se, Mn, Zn), čímž se
dosáhne opět kvantitativně jiné vstřebatelnosti, než pokud tyto prvky
na bílkovinu navázány nejsou. Pak se na krmivu buď nepíše v tomto
ohledu nic, nebo - anorganický zdroj stopových prvků. Rozdíl poznáte
bezpečně na stavu kůže, drápů a pigmentace.

Tímto jsme vyčerpali
hlavní kategorie surovinového složení krmiv. Seznam ingerediencí však
může být širší. Na tomto místě, nedaleko vitamínů, bych nyní zmínila
tzv. probiotika. Nejde o složku objemově významnou, zato funkčně velmi. Probiotiky se myslí jednak pomocné bakterie,
přátelské zažívacímu traktu a druhově specifické, které významně
pomáhají udržovat zdravé prostředí ve střevě, podílí se na rozkladu
potravy na jednotlivé živiny a svojí přítomností chrání výstelku střeva
před nájezdem nepřátelských bakterií, který by znamenal minimálně
nepříjemný průjem. Za druhé - vzácněji, se můžeme ze skupiny probiotik
v krmivech setkat s přídavkem enzymů. To jsou
bílkovinné látky, které jsou nezbytné při štěpení bílkovin, tuků a
polysacharidů na vstřebatelné molekuly. Jsou-li do krmiva přidány,
organismus má menší bdquo;práci" se zpracováním přijaté potravy a
zvyšuje se i její stravitelnost. K té se ještě dostaneme. Probiotika a vitamíny představují látky citlivé k teplotě okolního prostředí. Teplota nad 40 st.C ničí
všechna probiotika a některé vitamíny. Proto jejich skutečná přítomnost
v krmivu velmi záleží na technologickém postupu při výrobě.

Vítána je přítomnost dalších biologicky hodnotných surovin,
jako je zelenina - nejčastěji mrkev, hrášek, rajčata, bylinky, jablka,
brusinky, borůvky,mořské řasy, rostlinné výtažky,syrovátka, sýr,
pšeničné klíčky, vojtěška alfaalfa a další dobrůtky.

Zvláštní komentář bych si dovolila u glukosaminu, chondroitinu a karnitinu.
První dvě látky patří ke stavebním složkám chrupavek. Přidávány jsou
zvláště do formulí pro velká a obří plemena. Jejich funkčnost záleží na
formě, v jaké jsou přidány (pokud např. ve formě kuřecí nebo žraločí
chrupavky, vstřebatelnost je poměrně zanedbatelná, lépe už na tom je
glukosamin sulfát, glukosamin chlorid je naproti tomu prakticky
neúčinný) a samozřejmě na dávce. Ta se i u těch nejvíce obohacených
krmiv pohybuje někde kolem třetiny denní dávky, která se uvažuje jako
doporučená. Samozřejmě, lépe něco, než nic. Píšu to zde proto, abyste
nedali přednost jinak podřadnému krmivu co se týče zdrojů hlavních
živin jen kvůli tomu, že obsahuje glukosamin. Zdravý pes kvalitně
živený nepotřebuje přídavek této látky a pes, který má problémy s
pohybovým aparátem, potřebuje pomoc razantnější. Karnitin je látka
přirozeně se vyskytující v mase, svoji úlohu hraje především v činnosti
svalstva, srdečního i kosterního. V žádném krmivu není obsažen v
pozornostihodné dávce, platí tedy totéž, co o glukosaminu a
chondroitinu, průměrné krmivo nevylepší. Je uvažován jako látka hrající
roli např. ve vývoji srdeční kardiomyopatie (chorobě srdce zkracující
podstatně život jedince) u predisponovaných plemen, ovšem pokud bychom
ho chtěli podávat s cílem prevence, stála by nás denní dávka karnitinu
pro 30 kg psa několikanásobně tolik, co dávka krmiva. I z toho je možné
si udělat představu o množství přidávaném do krmiva běžné ceny. Pro psí
extravýkonostní sportovce jsou k dispozici speciální doplňky stravy s
účinným množstvím karnitinu.

Dostáváme se k látkám, jejichž název vzbuzuje na první pohled smíšené pocity. Konzervanty...
Jsou obsaženy ve všech krmivech, ale je třeba mezi nimi rozlišovat. Než
se k tomu dostaneme a také proto, abychom si pak patřičně vážili
poctivých krmiv, trochu teorie. Granule představují trvanlivou formu
výživy. Trvanlivost znamená, že po její dobu výrobce
garantuje zachování výživových hodnot a nepřítomnost škodlivých látek
vzniklých v důsledku bdquo;zkažení". Podstatou onoho bdquo;zkažení" -
lépe řečeno znehodnocení - jsou hlavně dva procesy: 1. oxidace - tzn. změna k horšímu (až k toxickým látkám) v důsledku chemické reakce mezi kyslíkem a složkou potraviny, 2. působení nežádoucích mikroorganismů
- v případě granulí spíše plísní než bakterií, vedoucí k minimálně
stejně rizikovým změnám jako oxidace. Trvanlivost granulí je běžně rok,
výjimečně 18 měsíců. Jak toho lze dosáhnout?

A) Nízkým obsahem vody
(granule do 10ti %, všimněte si, že tzv. polovlhká krmiva jsou vždy
konzervována chemicky nebo cukrem nebo obojím- to jsou takové ty z mého
hlediska nezdravé odměny, kterých najdete v každém obchodě plný regál,
což mne zlobí a těším se, že o odměnách pro pejsky si na těchto
stránkách ještě popovídáme), ale to samo o sobě nestačí.

B) Omezením kontaktu hmoty granule s kyslíkem.

Všechny
značky granulí až na jedinou mají strukturu granule podobnou houbě -
spousta malých komůrek a v nich vzduch, plocha, která je tak přístupná
nežádoucímu působení kyslíku je tak veliká a oxidační pochody mají
zelenou. Chcete-li zjistit, která že značka je na tom jinak = lépe,
vyžádejte si vzorek granulí, připravte si skleničky s vodou a
srovnejte, jak se chová granule po vhození do vody. Připomínám, že
vzduch nadnáší a kde ho je dost, to plave, kde není, to nikoliv.
Například při výrobě FirstMate je použita unikátní technologie několikanásobného odsátí vzduchu z granulí v průběhu výroby. Granule jsou tedy kompaktní, hutné (zkuste jednu rozlomit) a obsah je chráněn před působením vzduchu, i když máte pytel otevřený delší dobu.

Druhý způsob, jak omezit působení vzduchu se logicky nabízí - balení ve vakuu. Ovšem s otevřením pytle kouzlo ochrany mizí...

C) Na některé složky potravy však ani toto nestačí, kromě toho, jak jsme řekli, většina granulí před vzduchem není výrobcem chráněna nijak. Speciálně tuky mají velkou tendenci ke žluknutí - oxidaci a produkty jsou toxické
hlavně pro játra. Všichni výrobci jsou nuceni proti tomu něco dělat, i
kdyby jim na játrech vašeho psa nezáleželo, protože žluklé tuky by
způsobily zápach krmiva a to by vám podezřelé bylo.

Proto všude najdete tzv. antioxidanty. V těch nejkvalitnějších krmivech antioxidanty přírodního rázu- směs vitamínů C a E(tokoferolů),
bez škodlivého vlivu na organismus a jejich přítomnost je přínosem ke
kvalitě krmiva. Přírodní konzervanty nejsou tak mocné, jako ty
chemické, ale při kvalitních vstupních surovinách a čisté výrobě svoji
práci zvládnou.

V těch ostatních pak narazíte na chemické. Nejčastěji BHA a propylgallát, u nich nebyl snad prokázán závažnější negativní vliv na zdraví, ale čert nikdy nespí a bude lépe ho nepokoušet.

Dále pak sorban draselný a ethoxiquin,
to jsou již potenciální rakovinotvorné látky, setkat se s nimi můžete i
v marmeládách a kečupech a ... Předpokládá se, že nejíte půl kila
marmelády denně a tak jsou dovoleny, aby na trhu mohly být i levné
(kvalitní??) džemy a spol. Ovšem granule tvoří absolutní většinu toho,
co pes za život sní.

Domyslete to do důsledku, opravdu by vás
nestrašilo černé svědomí, kdybyste ho denně nutili konzumovat něco, co
by si sám určitě nevybral?

A tak jsme se dostali k tomu, co bychom měli považovat za strašáka na etiketě
pytle. Dočteme-li se, že krmivo obsahuje vedlejší živočišné produkty,
vedlejší rostlinné produkty, obiloviny bez specifikace druhu, sóju,
rostlinné oleje bez udání druhu, barviva, chemické konzervanty, aromata
a ochucovadla , není to krmení dobré pro žádného psa, natož pro toho
vašeho.

Na konec jsem nechala ještě jednu hodnotu, která nám hodně vypovídá o kvalitě krmiva a to je stravitelnost.
Myslím, že bývá často chápána nesprávně ke škodě věci. Stravitelnost
krmiva je termín, který popisuje, kolik účinných látek a s jakou
námahou je organismus z krmiva schopen využít. Připomeňme si, že
potrava musí být rozložena na molekuly jednotlivých živin a jen ty jsou
schopny projít střevní stěnou do krevních kapilár a dostat se dál do
celého těla. Často jsem slyšela názor lidí, kteří se podivovali nad
tím, že krmivo má 80% stravitelnost, do misky nasypou 100 g, ale do
pytlíku pak za pejskem posbírají mnohem víc...Jednak - granule mají do
10% vody, ale čerstvá potrava třeba 80%, tudíž pes krmený granulemi
musí přijímat pitím podstatně víc vody, než pes krmený tradiční
stravou. V zažívacím traktu granule přijatou vodu vstřebají a výsledkem
je hmota, která je již obdobně vlhká jako by byla porce vařeného masa s
rýží a mrkví. Pro ty, kdo nikdy psa vařeným krmením nekrmili - taková
porce, která by odpovídala 100g granulí by vážila asi 300g. V trusu je
vody stále podstatně více než v granulích a to je první část
vysvětlení. Druhá je ta, že představa 100g pes sežral, 80% měl
vstřebat, tak že nevyužitý zbytek by měl mít 20g je mylná a to proto,
že stravitelnost popisuje ty konečné molekuly živin, které jediné
organismus využije. Budiž řečeno, že stravitelnost přesahující 80% je
to, co by vám mělo udělat radost. U krmiv podezřele levných a podezřele
poskládaných je stravitelnost třeba pod 50% a tudíž krmná dávka i
dvojnásobná oproti kvalitnímu krmivu. Výsledně takový majitel psa
ušetří podstatně méně, než si myslí (pokud o tom vůbec nějak přemýšlí)
a hlavně, organismus psa musí zpracovat dvojnásobné množství balastu,
aby vytěžil aspoň symbolicky dostačující dávku živin. Že mu to na
zdraví nepřidá, je jasné.

Z řečeného vyplývá, že pes krmený
granulemi musí mít stále k dispozici vodu a její množství musí být
neomezené. Mám na mysli hlavně pejsky ubytované celý rok venku, kdy se
snadno stane, že voda buď rychle zmrzne nebo je její potřeba v důsledku
tepla větší než jsme čekali a výsledkem může být pes žíznící i řadu
hodin!!

Ještě se vraťme k momentu, kdy jsme nechávali granule v žaludku bobtnat vypitou vodou. Je to poměrně rizikový moment z hlediska následného rozepětí žaludeční stěny. Obzvlášť majitelé velkých plemen se obávají tzv. torze žaludku,
kdy ten náhle přeplněný žaludek udělá kotrmelec, uskřine velké cévy a
pes se velmi rychle dostává do těžkého šokového stavu, kdy život zachraňující může být jedině urgentní operace. Čas se počítá na desítky minut, nikoliv hodiny a i tak je úmrtnost velká. Tomuto předchází například výrobce granulí FirstMate, které nebobtnají naráz za krátký čas jako houba, ale postupně od povrchu a po vrstvičkách, které se pohybem žaludku stihnou stírat a posunovat dál do střeva, takže torze se odkládá na neurčito.




29.07.2008



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se