Debbie

Každé lidské dítě se musí učit poznávat vesmír znova. Každé štěně nese v sobě celý vesmír. Lidé zvěčňují svou moudrost - ukládají ji v muzeích, v knihovnách, odborníci se jí učí. Psí moudrost je v jejich krvi a kostech.

Zajímavosti z psího života







Zajímavosti z psího života









1)

Poslední psí věci

Děkujeme,
Bruseli! Řeč je o veterinárním zákonu 48/2006, kterým se mění zákon č.
166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících
zákonů (veterinární zákon), který reflektuje změny ve veterinární
legislativě EU. Konkrétně máme na mysli paragraf o přemísťování a
pohřbívání zvířat.




Podle
Státní veterinární správy tak můžeme i nadále svobodně pohřbívat své
uhynulé psy, kočky, kanárky a jiné domácí mazlíčky, aniž bychom museli
vypisovat žádosti a dotazníky... Podle zákona ovšem nejde o pohřbívání,
ale o 'neškodné odstranění'.

Citujeme:
'Nerozhodl-li
příslušný orgán veterinární správy z nákazových důvodů jinak, může
chovatel sám na vlastním pozemku neškodně odstranit kadáver zvířete v
zájmovém chovu, pokud tento kadáver nepochází ze zvířete náležejícího
mezi přežvýkavce nebo prasata, anebo ze zvířete nemocného nebezpečnou
nákazou nebo podezřelého z této nákazy. Neškodným odstraněním se v
tomto případě rozumí zahrabání na místě vhodném z hlediska ochrany
zdraví lidí a zvířat a ochrany životního prostředí, a to do hloubky
nejméně 80 cm s použitím dezinfekčních prostředků. Kadáver koně v
zájmovém chovu může chovatel neškodně odstranit sám na vlastním pozemku
jen se souhlasem krajské veterinární správy a za podmínek jí
stanovených.'

Pojem 'kadáver' je ve stejném zákoně definován jako tělo uhynulého, nedonošeného, mrtvě narozeného nebo utraceného zvířete.

2)

Psí chřipka

V
souvislosti s nadcházející zimou se do popředí zájmu chovatelů
dostávají otázky kolem nemocí z nachlazení. Je psí chřipka jednou z
nich? Psí chřipka


Psí chřipka

Psí
chřipka či kotcový kašel jsou hovorová označení nemoci parainfluenza
neboli infekční tracheobronchitida. Pes se nakazí kapénkovou infekcí
složenou z několika různých virů a bakterií. Virus psí chřipky byl
poprvé izolován v roce 1967 a brzy se zjistilo, že je málo odolný,
citlivě reaguje na vyšší teploty a ničí ho běžné desinfekční
prostředky. Přesto je parainfluenza velmi nakažlivá nemoc s inkubační
dobou 4 až 9 dní. Šíří se přímým kontaktem, vzduchem nebo sekretem či
močí nemocného psa, protože viry jsou vylučovány právě touto cestou.

Průběh parainfluenzy není většinou nijak závažný a nepřináší psovi žádné přímé ohrožení kromě rizika jejího přechodu do zápalu (zánětu)
plic, i když může mít za jistých podmínek i těžší až atypický průběh.
Zpočátku se nejlehčí varianta onemocnění projevuje suchým kašlem,
přecházejícím až k dávení, takže se majitelé mnohdy domnívají, že psovi
uvízla v krku kost. Onemocnění může být doprovázeno nechutenstvím,
celkovou skleslostí, malátností a ospalostí psa, tělesná teplota bývá
zvýšená pouze v počátku onemocnění. Nemoc je doprovázena vodnatým,
později až hnisavým výtokem z očí a nosu a horečkou. Pokud sekundární
bakteriální komplikace postihnou i plíce a způsobí zmíněný zánět, jde o
těžší průběh nemoci. Neléčené onemocnění vede ke zhoršování stavu a ke
snižování hmotnosti psa. Atypická forma psí chřipky se projevuje
nekoordinovaností pohybů a ochrnutím zadní části těla psa.

Účinnou
ochranu proti parainfluenze poskytuje očkování. Všechny vakcíny mají
garantovanou účinnost minimálně jeden rok. Štěňata se nechávají očkovat
poprvé v osmi týdnech, pak v deseti až dvanácti týdnech a po roce se
provádí přeočkování.

Dalším
onemocněním, které se projevuje kašlem, je infekční laryngotracheitida,
dříve zvaná psincový kašel, protože nejvhodnější podmínky pro rozšíření
jsou ve velkých chovných stanicích, psích útulcích a na podobných
místech s větší koncentrací psů. Proto by každý pes, který se
zúčastňuje výstav, hraje si často s cizími psy nebo ho čeká pobyt v
psím hotelu, měl být očkován. Vakcinace se provádí intranasálně (tj. aplikací vakcíny přímo na sliznici nosní dutiny přes nosní otvory), obvykle při druhém očkování s následným přeočkováním, a je účinná až devět měsíců.

Onemocnění
je vyvoláváno několika různými viry a zvlášť vysiluje starší psy a
plemena se slabší průdušnicí. Projevuje se rovněž záchvatovitým suchým,
dávivým kašlem a tvorbou hlenu.

Jinou
podzimní zdravotní potíží psů jsou nemoci z nachlazení. Ani banální
rýmu nelze podceňovat. Stejně jako člověk i pes při nemoci z nachlazení
trpí výtokem z nosu, ale na rozdíl od lidí si neuleví smrkáním.
Zpočátku vodnatý sekret po čase zhoustne a ulpívá na sliznici čenichu
psa. Tyto zaschlé plošky se nesmějí strhávat, aby se nepoškodila jemná
kůže na nose. Také dýchání psa je slyšitelně namáhavé. Pokud si jsme
jisti, že všechna očkování proti psince (která se projevuje zpočátku obdobně)
máme v pořádku, držíme psa v teple, zkoušíme inhalovat heřmánek buď nad
párou, aplikovat několik kapek heřmánkové tinktury do pelechu, nebo psa
alespoň na noc přemístit do místnosti, kde je možnost nechat dlouhodobě
odpařovat silný heřmánkový odvar. Tím, že se zvýší vlhkost vzduchu,
zvlhčí a prokrví se i sliznice, psovi se lépe dýchá a urychlí se hojení
a obranyschopnost organismu.

Telefonický
kontakt s odborníkem není namístě, pokud má pes horečku. Běžná teplota
psů se pohybuje u menších plemen a štěňat těsně kolem 39deg; C, u psů
větších okolo 38deg; C, a o horečce mluvíme u psů tehdy, stoupne-li
teplota nad 39,3deg; C.

Pes,
který je zvyklý celoročně žít ve vytápěném bytě, je na podzim daleko
náchylnější k nemocím z nachlazení než psi průběžně otužovaní. Kromě
otužování chráníme psa před nachlazením tím, že jeho srst udržujeme
suchou, aby si zachovala své přirozené izolační schopnosti. Po
procházce psovi v případě nutnosti opláchneme zablácené tlapy a břicho
a pak psa důkladně osušíme.

3)

Psí praváci a psí leváci

Existují, jak nedávno uvedly Lidové noviny.


Vrtěti psem

Podle
předního vědeckého časopisu Current Biology, který zveřejnil výsledky
laboratorních výzkumů italských vědců vedených profesorem psychologie
Giorgiem Vallortigarou z univerzity v Terstu, byla rozluštěna některá
psí gesta.

Vědci
sledovali reakce třiceti psů různých plemen na různé situace: na
příchod jeho pána, na cizího člověka, na kočku a na cizího velkého psa.

To,
že pes reaguje nejusilovnějším vrtěním ocasu na svého pána, je zřejmé i
bez vědeckého výzkumu. Zajímavé však je, že na přítomnost lidí a kočky
vrtěli psi oháňkou mírně odkloněnou vpravo, kdežto konfrontace s cizím
psem vyvolala reakci směřovanou vlevo. Pokud pes něco chce, vrtí mírně
vpravo, pokud se chce něčemu vyhnout nebo se bojí, vrtí doleva. To
vypovídá hodně o tom, jak funguje psí mozek, a vědci si tak potvrdili
teorii, že každá z polokoulí psího mozku je zaměřená na plnění
odlišných úloh.

Protože
rozdíly jsou nepatrné a nedají se pouhým okem postihnout, pomohla
vědcům až technika. Natočili vrtění ocásků v různých situacích a pohyb
a směr ocasu analyzovali pomocí počítače. Sám profesor Vallortigara
přiznává, že od tohoto objevu pozoruje všechny psy, které potkává, ale
bez počítačové možnosti srovnání nelze rozdíly postihnout.

Leváci a pravačky

Výsledky
výzkumu psího chování jsou podstatné i pro rozšíření poznatků o
fungování lidského mozku. Reakce psů se podobá chování člověka. Lidé
mají v příjemných situacích zvýšeně aktivní levou polovinu mozku, která
má vládu nad pohyby pravé poloviny těla. Tuto polovinu mozku aktivujeme
také v situacích, kdy se chceme k něčemu přiblížit. Naopak když se
stahujeme od něčeho pryč, máme aktivnější pravou mozkovou hemisféru.

O
tom, že psi využívají každou polovinu mozku rozdílným způsobem, svědčí
to, že dávají při různých úkonech přednost jedné tlapě. Přitom fenky
většinou preferují pravé tlapy, kdežto psi bývají spíše leváci. Zatímco
pro lidi je důležitá aktivita rukou, v životě psa nemají tlapy tak
významnou roli. Z hlediska komunikace je v psím životě důležitý ocas a
jeho řeč, takže drobné nuance pohybu oháňky mohou naznačit mnohé nejen
ostatním psům, ale teď už i nám, lidem.

Podle Lidových novin.


4)

Léčebná moc zvířat

Výjimkou
nejsou ani návštěvy psů a jiných zvířat nemocných dětí na onkologických
odděleních. Zvířata přináší dětem radost a odvrací jejich myšlenky od
nemoci.



Zvířata utužují naše zdraví

Mnohé
výzkumy prokázaly, že přítomnost zvířat uklidňuje a kladně ovlivňuje
naši psychiku. Při mazlení se zvířaty stoupá lidem hladina endorfinů a
dalších látek ovlivňujících pocit spokojenosti. Hladina těchto hormonů
však nestoupá pouze lidem, ale i zvířatům, což dokazuje, že je jim
mazlení s námi příjemné. Dále kontakt se zvířaty snižuje lidem krevní
tlak a puls. Majitelé psů mají navíc díky venčení lepší fyzickou
kondici a tím se u nich snižuje riziko infarktů a problémů s nadváhou.

Soužití se zvířaty prodlužuje život

Statistiky
ukázaly, že majitelé psů a koček se dožívají zhruba o 15% vyššího věku,
než ostatní lidé. Obzvláště staří lidé získávají díky svým čtyřnohým
přátelům novou chuť do života a díky venčení a péči o zvíře, si udržují
i určitou fyzickou kondici. Často jsou také zvířata jejich jedinými
společníky, když přijdou o životního druha a děti si založí vlastní
rodiny. Psi jsou rovněž nepostradatelnými pomocníky nevidomých či
tělesně postižených lidí. Zvířata však nepomáhají jen starším nebo
postiženým lidem - naši chlupatí přátelé mají kladný vliv na život
každého z nás po celou dobu jeho trvání.

Význam psa v rodině

Říká
se, že členové rodin, které vlastní psa, se méně hádají a v případě
nějakého konfliktu, se dříve usmiřují. Navíc v rodinách, kde oba rodiče
do večera pracují, představuje pes pro dítě teplo domova a navozuje u
něj pocit jistoty. Dítě ví, že na něj doma vždy čeká někdo, kdo ho bude
s láskou vítat, těšit se na procházku a dělat mu společnost, než
přijdou rodiče. I rodiče můžou být klidnější, neboť je dokázáno, že
pokud by dítě domů sledoval nějaký deviant, tak psí štěkot u dveří jej
ve většině případů odradí (to samé platí i v případě zlodějů).
Nesmím rovněž opomenout zdůraznit, že zvíře je jedno z prvních vjemů,
které je dítě krátce po narození schopné registrovat, a má velký význam
pro jeho zdravý psychický vývoj a vytváření lásky k přírodě a zvířatům.

Název CANISTERAPIE

se vžil jako označení způsobu terapie, který využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka. Napomáhá při práci:
s mentálně a smyslově postiženými
s autistickými dětmi
s emocionálně poškozenými a citově deprimovanými dětmi
u psychiatrických diagnóz jakými jsou např. deprese, úzkost, fóbie
v logopedické a rehabilitační praxi
jako socioterapie a psychoterapie tělesně postižených
při výskytu apatie a pocitu bezmocnosti
jako součást komplexní terapie v geriatrii (demence, Alzheimerova choroba, Parkinsonova choroba, ztráta důvodu k žití...)

Výjimkou
nejsou ani návštěvy psů a jiných zvířat nemocných dětí na onkologických
odděleních. Zvířata přináší dětem radost a odvrací jejich myšlenky od
nemoci.
V každém případě jsou ale zvířata především našimi
přáteli, kteří nám každý den dávají najevo svou lásku a oddanost a to
samé si zaslouží i oni od nás (především vzornou láskyplnou péči).

5)

Smysly psa

Hmat není právě ten správný pojem, který by přesně vystihl dotykový smysl psa; spíše je namístě výraz kožní smysl. Hmat


Hmat

Kůže
je jedním z nejdůležitějších analyzátorů okolního prostředí, který je
navíc v ustavičném pohotovostním stavu. Kožní citlivost je u psů dobře
vyvinuta a využívá se jí i prakticky při výcviku psa. Je to dáno tím,
že pes má v kůži množství smyslových tělísek, kterými stejně jako
člověk vnímá teplo i chlad, bolest i další podráždění. Nervy, které
reagují na dráždění dotykem, mají psi i lidé rozloženy po celém těle.
Prostřednictvím příslušných receptorů probíhá vnímání mechanických a
tepelných podnětů.

Receptory
pro vnímání dotyku až tlaku umožňují vnímat pocity dotykové až tlakové,
které jsou podmíněné působením mechanických, různě odstupňovaných
podnětů, působících na kůži jako na hlavní orgán tohoto smyslu.

Dalšími
jsou receptory pro vnímání bolesti. Bolestivé pocity mají značnou
důležitost, protože včas vyvolají obrannou nebo ochrannou reakci.
Receptory pro vnímání bolesti jsou představovány samostatnými nervovými
zakončeními.

Receptory
pro vnímání tepla a chladu umožňují vnímání tepelné pohody, způsobují
uvědomění si změn okamžitého teplotního stavu na určité části kůže nebo
sliznice. Podráždění vyvolaná teplem nebo chladem jsou rovněž vnímána
zvláštními tělísky.

Chlad
psi cítí jen na místech, kterým se říká chladové body, a o teple by
platilo totéž, jen s tím rozdílem, že příslušných bodů pro teplo má pes
méně.

Pes
vnímá i nejjemnější dotyk nejen povrchem kůže, ale i pysky a jazykem.
Jazyk je spolu s kůží dokonce hlavním hmatovým orgánem psa. U právě
narozených štěňat vyvolá jemný dotyk na špičce jazyka sací reflex.

O širším okolí informují psa tzv. sinusové (hmatové)
chlupy, dlouhé, tupé a pružné fousky s kořínkem opleteným sítí cév a
nervových vláken. Jsou na dolní čelisti, na vrchním pysku, nad očima,
na krku. S jejich pomocí se zvíře orientuje ve tmě.

Další
hmatová čidla jsou rozmístěna po celém těle psa. Nejcitlivější zóny
jsou čenich, pysky, jazyk a polštářky na tlapkách. Z toho důvodu je
případné poranění těchto míst velmi bolestivé.

Vyhledávání dotyků

Psi s oblibou vyhledávají tělesný kontakt (dotyky)
nejen v rámci své psí smečky, ale i v té lidské. Proto se rádi
nechávají hladit a drbat, a pro odpočinek vyhledávají taková místa, kde
se mohou alespoň částečně dotýkat svého pána. Kdo nezažil psí čumáček
položený důvěřivě pod stolem na nártu vlastní nohy, může se právem
cítit ochuzený - a mnozí chovatelé dopřávají sobě i svému psovi
vzájemné potěšení z blízkosti měrou vrchovatou dokonce i ve vlastní
posteli. Pes v tak těsném kontaktu s člověkem vnímá nejen tlak, ale
také teplo, což mu přináší dvojnásob libé pocity. Pokud se tedy pes
tlačí do středu společnosti, není to jen proto, aby ukojil své
vůdcovské sklony. Může to být také prostě jen touha po příjemné
blízkosti pána.

Centrální
nervová soustava zpracovává a vyhodnocuje pomocí nervových drah a
smyslových čidel okolní podněty a umožňuje vidění, slyšení, cítění a
vnímání chutí. U hmatových orgánů může stejně jako u ostatních smyslů
hodnotit některé vjemy jako příjemné, jiné jako nepříjemné a některé
jako bolestivé.

6)

Jak na loužičky

Různé
metody - stejný základ. Každý chovatel preferuje své osvědčené metody
výchovy psa. Všechny by měly být založeny na základním principu, kterým
je předcházení jakéhokoli nežádoucího chování - a především předcházení
nežádoucího vyprazdňování.



Různé metody - stejný základ

Každý
chovatel preferuje své osvědčené metody výchovy psa. Všechny by měly
být založeny na základním principu, kterým je předcházení jakéhokoli
nežádoucího chování - a především předcházení nežádoucího vyprazdňování.

Čistotnost především

Čistotnost
je zčásti přirozené chování psů, kteří nakonec dříve nebo později sami
přestanou znečisťovat svůj pelech a jeho nejbližší okolí, zčásti
naučené chování. U štěňat je schopnost zadržovat svou potřebu závislá
na stupni jejich fyzického i mentálního vývoje, a trestat štěně za
loužičky v domě proto nemá z hlediska nácviku čistotnosti žádný smysl.
Spíše bychom se měli zamyslet, co jsme jako chovatelé zanedbali.
Štěňata se totiž zpravidla vyprazdňují po jídle, po probuzení a po hře
a dovádění.

Právě toho, že lze dobu vyprazdňování u štěněte dobře odhadnout, můžeme úspěšně využít pro nácvik čistotnosti.

Poprvé doma

Chvíli,
kdy se štěně poprvé ocitne ve svém novém domově, zpravidla využije k
'pokřtění' podlahy. Proto je dobré, když první seznámení proběhne na
zahradě, kde se napáchaná škoda snadno ztratí. Máme po ruce připravenou
odměnu a jakmile štěně venku vykoná potřebu, ihned chválíme a
odměňujeme. Další příležitost k venčení dáváme štěněti zhruba každou
hodinu. Nemáme-li zahradu, vyhradíme v bytě jedno konkrétní místo, kam
psík může chodit, a včas ho sem přemisťujeme. Můžeme si také poznamenat
časové intervaly, po jakých se štěně vyprazdňuje, a přizpůsobit se jim,
a kromě toho necháváme psa venčit ve zmíněných předvídatelných chvílích
(po jídle, po probuzení a po skončení hry).

Místo k venčení

Protože
mají psi tendenci vykonávat svou potřebu na stálém místě, využijeme
této vlastnosti k urychlení požadovaného návyku. Když už dojde k
vyprázdnění v bytě, nejen kvůli sobě musíme potřísněné místo důkladně
vyčistit. Jak známo, disponují psi výborným čichem a nechají se rádi
inspirovat, pokud zaznamenají místečko, 'kam se chodí'.

Po očkování můžeme začít chodit se psem na procházky ven, tedy i mimo zahradu.

Starší
štěňata-psi začnou mít brzy potřebu značkovat svůj revír, a po čase se
začnou pokoušet o zvedání nožičky hned u domovních dveří. Je na nás,
abychom psa nenaučili ničit tímto způsobem fasádu nebo dveřní rámy.
Rychlým krokem proto směřujeme k nejbližšímu parku, kde škody napáchané
močí odstraní čas a kde exkrementy svého psa vlastnoručně odstraníme do
nádob k tomu určených. Některé osvícené obce pořizují na veřejných
prostranstvích psí záchodky. Pokud mají podobu ohrádky naplněné
bůhvíkdy vyměňovaným pískem, jsou pro štěňata přinejmenším zdrojem
možných nákaz. V zahraničí existují psí toalety v podobě kanálků, což
je z hlediska hygieny dokonalým řešením. Štěně lze snadno naučit
vykonávat potřebu na konkrétním kanálku, který nám svou vzdáleností od
domu bude vyhovovat, a to tak, že sem přeneseme jeho vlastní exkrement.
Štěně pak pozná 'své' místo po čichu a pokud ho sem příště v před-
pokládanou chvíli přeneseme, zvýšíme šance na to, že v nedalekém
budoucnu častokrát toto místo správným způsobem využije.

Vyprazdňování na povel

Štěňata
bývají na procházkách často zaujata tolika novými, neprozkoumanými
věcmi, že chvíli k vyprázdnění oddalují - většinou právě tehdy, když
nejvíce pospícháme. Ideální je, když psa naučíme vyprazdňování na
povel. Nácvik je snadný. Když pes močí ve správnou chvíli a na správném
místě, opakujeme slovo, které už budeme propříště používat jen v této
souvislosti. Bezprostředně po úspěchu psa odměníme. Stejně postupujeme
s pokynem pro velkou potřebu, jen pokyn bude samozřejmě jiný. Jde o to,
aby si štěně co nejdříve spojilo náš konkrétní povel s příslušnou
činností ze své strany a následující odměnou.

Noční venčení

Ve
dne je předcházení loužičkám celkem snadné. Na noc vyvenčíme štěně
těsně předtím, než sami jdeme spát, a pak je necháme vyvenčit ještě
později v noci. Tento interval postupně prodlužujeme, až dosáhneme
ideálního stavu, tedy venčení pozdě večer a brzy ráno. To se dá
očekávat zhruba od dvanácti týdnů, i když hodně záleží na plemenu, na
schopnostech každého jedince, na stravě, kterou dostává, i na naší
důslednosti.

Není-li
možné chodit v noci se štěnětem ven, zpočátku mu umožníme noční
vyprázdnění na určeném místě vystlaném novinami, a po 12. týdnu budeme
štěně na noc zavírat do pokojového kotce. Pejsek se bude sám snažit,
aby si pelech neznečistil. Pokud se mu to přihodí, netrestáme ho,
protože bude samo dost nešťastné. Vrátíme se k rozloženým novinám a po
týdnu zkusíme celonoční pobyt v kotci znovu.

Loužička - projev podřízenosti

Někteří
psi zanechávají loužičky ne z nutnosti vyprázdnit se, ale jakoby z
radosti, většinou při vítání pána po jeho návratu domů. Ve skutečnosti
jde o projev podřízenosti, proto psa nikdy netrestáme. Můžeme-li si
vítání se štěnětem odbýt venku, uděláme to, a pokud máme psa v bytě,
první chvíle po příchodu si ho nevšímáme. Odsunuté vítání pak probíhá
méně bouřlivě a bez patrných následků na koberci.

U naprosté většiny štěňat časem tento nepříjemný průvodní jev ustoupí.

Netrestat!

Malá
štěňátka nemají ještě sílu zadržovat svou potřebu a v případě nutkání
nechávají věcem volný průchod. Až od věku šesti měsíců a výše se dá
předpokládat, že by měla být schopna vydržet bez venčení několik hodin.




29.07.2008



Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se