Debbie

Každé lidské dítě se musí učit poznávat vesmír znova. Každé štěně nese v sobě celý vesmír. Lidé zvěčňují svou moudrost - ukládají ji v muzeích, v knihovnách, odborníci se jí učí. Psí moudrost je v jejich krvi a kostech.

Základní výcvik štěněte



Základní výcvik štěněte


jak na to ?



Štěňata - výcvik štěněte

Pořídili jste si štěňátko a chcete jej naučit základní povely?
Výcvik štěněte není složitý, ale také není příliš snadný, protože
správný výcvik vyžaduje obrovskou dávku trpělivosti a dostatek času se
štěněti věnovat.

Venčení štěněte

Začneme
hned první den, štěně dáme ven na zahradu(vybereme místo, které se dá
snadno vyčistit a dezinfikovat) nebo na noviny po každém krmení či
pití, nebo po probuzení, kdy je nejpravděpodobnější, že se bude chtít
vyprázdnit. Vždy, když se pes vyvenčí na správném místě, ho musíme
pochválit.
Pokud štěně vykoná potřebu v domě, nikdy jej
nekáráme, pokud jej nepřistihneme bezprostředně po prohřešku, protože
později jednoduše nebude schopno pochopit, čeho se dopustilo. Pokud
jsme se štěnětem právě v okamžiku, kdy se hodlá vymočit, řekneme
rozhodné bdquo;nesmíš' a vyvedeme jej na zahradu nebo posadíme na
noviny.

Psí povel - Nesmíš!

První povel, který bychom psa měli naučit, je přísné bdquo;nesmíš!'. Tento
povel musíme začít užívat od samého začátku a uplatňovat ho vždy, když
se pes chová neposlušně. Pokud se pes chová dobře, odměníme ho
pochvalou, vyslovenou přátelským tónem. Psi jsou extrémně citliví na tón hlasu, který jejich pán během výcviku užívá, a povzbuzení je tedy velmi důležité.

Psí povel - Sedni! Lehni!

Tyto
povely bychom měli se vší vážností začít štěně učit, když je asi tři
měsíce staré, ale není důvod, proč bychom ho na povel k sednutí neměli
zvykat od samého začátku, např. když mu podáváme misku se žrádlem.
Jemný
tlak v oblasti pánve přinutí štěně k sedu, jemné protažení předních
nohou, když štěně sedí, mu ukazuje, jak si na požádání lehnout. Současně
s tím vyslovíme jasný povel. Pochvala a odměna jsou při tomto výcviku
vždy na místě, ale nikdy štěněti neodpíráme potravu, pokud si okamžitě
neosvojí tento povel, protože to by mu mohlo způsobit zmatek v hlavě.

Psí povel - Ke mně!

Uposlechnout
tohoto povelu se musí naučit každý pes, který bude chodit venku bez
vodítka. Může trvat delší dobu, než si osvojí rychlou a jistou reakci
(měli bychom ho při tom rovněž zavolat jménem) částečně proto, že štěně
bude od nás možná příliš daleko a také zpočátku nebude schopno rozlišit
povel od hry.
Začněme tím, že malé štěně budeme volat
příslušným povelem a jménem pravidelně při každé příležitosti, aby
rozpoznalo zvuk svého jména. Přirozená zvědavost štěněte vám pomůže
zajistit si jeho pozornost a brzy si na povel bude chodit pro potravu.
Pro jasnější výcvik štěně připneme na svinovací vodítko. Zavoláme ho k
sobě jako obvykle a neprodleně ho odměníme. Pokud štěně okamžitě neuposlechne, jemně ho táhneme k sobě a opakujeme: bdquo;Ke mně. .....!'. Nakonec všechno ještě jednou zopakujeme.

Psí povel - Dej!

Toto
je další důležitý povel, který musíme cvičit od počátku. Když štěně
nese v tlamě nějaký předmět, jemně mu ho vyjmeme způsobem, že uchopíme
horní část tlamy u špičáků a spodni část tlamy tak, že předmět vypadne
na zem, zatímco opakujeme povel bdquo;dej!'.
Okamžitě štěně odměníme. Opakováním tohoto cviku štěně brzy pochopí, co se po něm žádá.

Psí povel - Zůstaň!

K tomuto cviku budeme potřebovat svinovací vodítko. Přikážeme
štěněti, aby si sedlo, a zopakujeme povel bdquo;zůstaň!'. Pak od něj
začneme postupně couvat a uvolňovat vodítko. Pokud štěně vyskočí za
námi, opět mu přikážeme, aby si sedlo, a proces zopakujeme.
Jakmile
se dostaneme na konec vodítka, zavoláme štěně k sobě a odměníme.
Jakmile pochopí, co od něho chceme, můžeme začít s výcvikem bez
vodítka, a pokaždé, než k sobě štěně zavoláme, poodejdeme vždycky o kus
dál.

Cvičení chůze u nohy

S tímto tréninkem
můžeme začít, když jsou štěněti tři až čtyři měsíce. Účelem je, aby se
naučilo chodit u naší levé nohy na vodítku nebo bez vodítka.

Možná zjistíme, že se k tomuto tréninku hodí lépe řetízkový (stahovací)
než běžný obojek, ale vždy se musíme ujistit, že je správně nasazen. Pomalou
chůzí se procházíme se štěnětem na vodítku vedle sebe. Jestliže zůstává
pozadu nebo táhne dopředu, regulujeme jeho chování tak, že zatáhneme
vodítkem spolu s příkazem bdquo;k noze!'.
Toto cvičení omezíme
na patnáct minut, a vždy necháme štěně si také hrát a skotačit bez
vodítka, aby se nezačalo nudit, a vždy, když se chová správně, ho
patřičně odměníme.

Pokročilý výcvik

Jakmile si štěně osvojí základní výcvik, můžeme postoupit k výcviku složitějšímu. Důvodem pro další výcvik je rozšíření prvků, které už zná, a aby se z něho stal vnímavý, dobře vycvičený jedinec. V této fázi bývá někdy užitečné vstoupit do kynologického klubu, který se takovýmto výcvikem zabývá.

Psí povel - Aport!

Sedícímu
psovi u nohy je přikázáno, aby zůstal, poté cvičitel hodí do dálky
předmět (často se užívá dřevěná nebo plastiková činka). Pes čeká na
povel bdquo;přines!' (nebo bdquo;aport!'), načež pes běží, předmět
vyhledá a rychle se vrátí ke cvičiteli, jako při přivolání.
Pes by neměl předmět kousat nebo ho upustit, ale má si ho od cvičitele nechat v klidu odebrat z tlamy.

Odvolání, přivolání psa

K tomuto cviku se nám opět bude hodit svinovací vodítko. Psovi
u nohy zavelíme, aby si sedl nebo lehl a pak přikážeme bdquo;zůstaň!'.
Cvičitel odkráčí z místa, otočí se čelem ke psu. Na příkaz bdquo;ke
mně!' by měl pes bystře reagovat, přiběhnout a sednout si v blízkosti
cvičitele čelem k němu.
Cvičitel by ho poté měl posadit ke své levé noze.

Odnaučení skákání psů na lidi

Zejména
mladí psi rádi skáčou na lidi (pokud se jim to dovolí) a mohou nás při
tom poškrábat, větší pes může dokonce povalit dítě a velmi je polekat.
Abychom psa tomuto nežádoucímu chování odnaučili, okamžitě mu dáme
přední tlapy dolů na zem a přikážeme mu, aby si sedl, nebo mu v případě
nutnosti zatlačíme na bedra.


Rhodesian Ridgeback vycvik

Jak na to ? - Výcvik

Jak tedy na to?!

Nejlépe je začít už od štěněte.

Nejdůležitější
je si vštípit hlavní zásadu, která zní: ' Co nechceme aby pes dělal v
dospělosti, to mu nelze dovolit ani jako štěněti'. Pokud si totiž pes
na něco zvykne, velmi těžce odvyká. Záleží na každém majiteli jaké
'mantinely' pro chování svého psa zvolí. Pozor jen aby nehraničily s
týráním zvířete.

Základním předpokladem
toho, aby Vás pes poslouchal je to, aby pes poznal své postavení ve
Vaší 'smečce'. To je pro něho rozhodující z toho důvodu, že ví zda ten,
kdo mu dává určitý povel je v hierarchii nad ním nebo pod ním. Pokud je
totiž osoba dávající povel, držící zvíře při ošetření nebo jinak
omezující svobodu psa postavena ve 'smečce' níže než pes, záleží pouze
na momentální ochotě psa spolupracovat, neboť takovouto osobu nebere
pes příliš vážně a cítí se být jí nadřazen. Pokud však pes vnímá osobu,
která ho nějakým z výše uvedených způsobů omezuje jako nadřazenou, drží
jako beránek a na povely poslouchá jako hodinky.

Jak přirozenou
cestou dát psovi znát, kdo je ve smečce výš než on? Je to velmi
jednoduché, avšak pro majitele štěněte trochu psychicky náročné. Jde o
to, že v přírodě vítězí ve smečce vždy ten, kdo svého protivníka chytí
v zátylku. Toto místo si pes nedovede chránit, neboť když je zde chycen
nemůže otočit hlavu aby protivníka kousl, a proto se podřídí. Není
proto pro majitele nic jednoduššího než uchopit psa pokud zlobí za kůži
na krku, a tím u něho vybavit jeho přirozený reflex podřízenosti. Má to
však jeden háček. Jakmile chytíte psa ve výše uvedeném místě, začne
okamžitě strašně ječet. Není to proto, že by ho to bolelo, ale proto,
že se snaží tímto zvukovým projevem přimět svého 'nepřítele' aby
povolil sevření. Pokud tak v přírodě pes, který měl převahu učiní, je
většinou ihned psem, který byl držen, napaden a boj o postavení ve
smečce začíná znovu. Také majitel, který psa ihned po prvním zaječení
psa pustí je většinou kousnut nebo se po něm pes alespoň ožene. Proto
platí důležitá zásada. Držet psa tak dlouho, dokud nepřestane ječet.
Teprve poté si zvíře uvědomí svoji prohru. Uvidíte, že zpočátku bude
pes už na pouhý dotek na kůži krku reagovat jekotem. Pokud však budete
vytrvalí, brzy ho to přejde a bude potrestání snášet bez hlasitých
projevů a přitom vám bude velmi oddán. Pokud psa ihned jakmile zaječí
pustíte, vypěstujete u něj jednoduchý reflex, který zní: Zaječení mne
chrání před potrestáním. Takový pes si bude dělat co bude chtít, neboť
bude vědět, že pokud zařve, majitel ho nepotrestá.

Tento přístup
k trestání a vytvoření hierarchie ve smečce je nezbytné začít
uplatňovat již od prvních chvil pobytu štěněte u vás. Kdo si totiž
myslí, že malé štěňátko např. Německého ovčáka začne vychovávat až
trochu povyroste, zjistí , že jakmile chce psa pouze podržet nebo jinak
omezovat , bere to pes jako boj o postavení ve smečce . Vrčícího psa,
cenícího zuby, pak už těžko chlácholivými slovy majitel přesvědčí o
svých dobrých úmyslech.

Zároveň s tímto fyzickým vyjádřením
nadřazenosti, je nutno i určitým stylem chování utvrdit psa v jeho
postavení ve smečce. Stylem našeho chování můžeme psovi i bez použití
síly a metody výše popsané jasně ukázat, kdo je pánem. Tato metoda bez
použití fyzického kontaktu je však zdlouhavější a vyžaduje naši větší
pozornost. V čem tedy spočívá. Majitel při každodenních činnostech dává
psovi najevo, že lidé mají přednost. V praxi to například znamená, že
nejdříve se nají majitel a až poté dostane krmení pes. Pokud majitel
psovi potravu dává, nesmí pes strkat hlavu do misky a odstrkávat svého
pána, ale naopak majitel musí takto se chovajícího psa odstrčit a dát
mu najevo: ' Já jsem silnější, nejdříve budu u potravy já, až pak ty. '
Pes si musí kdykoliv během krmení nechat od vás sáhnout do misky. Pokud
procházíte dveřmi vy jdete jako první, pes až za vámi. Pokud má pes
svůj pelíšek, musí vás do něho bez odporu pustit. Pokud majitel dovolí
psovi spát v křesle nebo na sedačce, musí pes toto místo vždy opustit
pokud si chce sednout někdo jiný . Přitom se nesmí stát, aby osoba,
která psovi místo 'zasedla' měla psa ihned na klíně. Může to sice
vypadat roztomile, ale pes tím dává jasně najevo: 'toto je moje místo a
ty zde nemáš co pohledávat,' a pokud ho necháte na svém klíně
podporujete v něm jeho dominantní sklony.

Tyto zásady vytvoření
smečkové hierarchie jsou všeobecně platné. Pokud však máte extrémně
dominantního nebo naopak submisivního (podřazeného) jedince je nutná po
domluvě se zkušeným chovatelem jistá úprava těchto zásad výchovy.

Přeji vám i vašim čtyřnohým miláčkům mnoho zdaru při vzájemné komunikaci.

Chůze u nohy (výcvik psa)


Nácvik
tohoto povelu se provádí v krátkých periodách (zpočátku je to asi 1
minuta), aby se psovi cvičení neznechutilo. Každý pes se může naučit
chůzi různými metodami podle svých individuálních předpokladů. Psi,
kteří mají rádi hračky, mohou být motivovaní chůzí za svou oblíbenou
věci(např. za klacíkem). Nejdříve si cvičitel jednoduše hraje se psem a
s klacíkem, potom klacík přidrží u stehna a vykročí. Psovi přitom
nedovolí, aby předmět uchopil a povzbuzuje ho, aby ho následoval. Pes
jde vlevo, může být veden na vodítku nebo jít bez něj. Chůze se cvičí u
levé nohy psovoda. Vychází se z historie - takovýmto způsobem probíhal
výcvik v armádě, protože v pravé ruce nosil voják obvykle zbraň. Poté,
co pes zaujme správnou polohu u nohy psovoda a pohybuje se zároveň s
ním, je velmi důležité ho za to pravidelně odměňovat. Probíhá-li např.
výcvik s klacíkem, můžeme nechat psa pohrát si sním, ale nepouštíme ho
od sebe. Následuje zabavení předmětu a pokračujeme v chůzi, ale stále
musíme dávat pozor, aby zájem psa o klacík neochabl. Pes by měl být
odměněn po každém obratu, po každé zastávce i během chůze (zhruba
každých 10 sekund) pamlskem, pohlazením, ale je nezbytné dát mu také
intonací hlasu najevo, že povel plní správně. V první fázi učení se pro
jistotu používá vodítko, které musí být stále volné, aby pes měl
možnost se zmýlit a aby ho cvičitel mohl opravit: při každém opoždění,
předbíhání nebo vybočení vlevo dá psovod povel bdquo;K noze!" a trhne
vodítkem.

Rhodéský ridgeback - (Rhodesian Ridgeback)

Rhodéský
ridgeback je inteligentní, důstojný a k cizincům rezervovaný pes, bez
známky agrese či plachosti. Ke svému pánovi velice lne a je věrný.
Rhodéský ridgeback je také velmi klidný, poslušný, někdy však poněkud
líný.

Výchova RR

Ridgebaci reagují lépe na laskavé slovo a výcvik který není jednotvárný.

Stejně
jako rozdělujeme psy do skupin podle pracovního využití můžeme je
rozdělit do skupin podle jejich chování, a podle toho jaký vyžadují
přístup při výcviku. Jestliže pochopíte v čem se váš pes odlišuje od
ostatních velmi vám to usnadní práci s vaším psem a pomůže vám to lépe
rozvinout jeho talent.
Rhodéský ridgeback je citlivé a inteligentní
plemeno. Jsou velmi vázáni na svého pána a důvěře ve své okolí se učí
pomocí pozitivních zkušeností. Z tohoto důvodu byste nikdy neměli dát
ridgebacka na vycvičení profesionálům, nebo jen v případě že cvičiteli
naprosto důvěřujete a on má už předchozí pozitivní zkušenost s tímto
plemenem. Přestože při hře se může ridgeback zdát velmi hrubý, je každý
pes velmi citlivý na hrubé zacházení a výhružný tón hlasu. Vzhledem k
velikosti a síle dospělého ridgebacka je nezbytné začít s výcvikem v
raném věku v podstatě již od 7 týdnů tak že jej co nejvíce odměňujeme,
hrajeme si s ním a jeho chování usměrňujeme v krátkých lekcích
několikrát denně.
Přestože většina ridgebcků si bude rádo hrát s
hračkami a bude aportovat jejich hlavní motivací je jídlo a upřímná
chvála. Protože motivace je velmi důležitá pro udržení pozornosti psa
musíte nejprve zjistit co je pro psa největší motivací a využít toho.
Odměny a pamlsky které používáme při treninku musíme čas od času
obměnit abychom udrželi zájem psa. Jak štěně roste můžeme prodlužovat
dobu treninku. Každou lekci musíme ukončit dokud má ještě pes zájem
proto aby si z každé lekce pamatoval pozitivní zážitek a ne aby si
pamatoval dril a nudu. Každou lekci začneme tím co pes už zná a by se
zahřál a pak pokračujeme s nácvikem nových cviků a zakončete s něčím co
má pes rád jako je třeba běh za balónkem nebo aport hračky.
Ridgebaci
jsou velmi citliví na dotek. Musí si zvyknout na to že se jich bude
někdo dotýkat a že s nimi bude někdo manipulovat a potom budou
považovat to že je upravujeme do určité polohy jako něco přirozeného
čeho se nemusí obávat. Pejska zvykneme na manipulaci tak že je budeme
často jemně hladit a oni si náš dotek spojí s velmi příjemnou
zkušeností. Od mládí učíme psa přenášení. Malé štěně lépe uneseme.
Poponášejte je, držte je na kolenou a zvykněte je na občasné chvilky
nepohodlí. Manipulaci se psem vždy provádějte v pohodě a pejska
uklidňujte. Dejte mu najevo že se mu nic nestane a že nebudete se na ně
zlobit. Čas od času když pejsek nechce dělat co chcete ho musíte
opravit. Jakmile to udělá správně pořádně ho pochvalte a dejte mu
volno. Tím si vybudujete vzájemnou důvěru a je to mnohem lepší než psa
přitlačit k zemi a tím mu ukázat svou převahu. Pokud totiž máte nad
vaším ridgebackem psychickou převahu, máte i fyzickou.
Jakmile si
štěně zvykne na váš dotek a bude jej brát jako samozřejmost, můžete
začít psa cvičit tak že jej k žádoucímu chování budete motivovat jídlem
a opravovat tlakem na některé části těla. Postupně se také štěně naučí
reagovat na povely a ne na jídlo. To bude ovšem ještě trvat nějaký ten
čas trvat ale pokud budete trpěliví jistě se vám to podaří. Pokud
budete při nácviku povelu současně používat pozitivní motivaci a
fyzické donucení pes si jej velmi rychle spojí. Fyzické donucení pak
bude pes rozumět a nebude se ho bát. Bude fungovat jako neverbální
povel pro určitý cvik. Pokud byste ale psa nutili k provedení povelu
příliš hrubě pes by se začal bát, povel si spojí s nepříjemnou
zkušeností a bude se snažit se mu vyhnout. Taková nepříjemná zkušenost
se pak vztáhne na celou výcvikovou lekci a pes ve vás nakonec ztratí
důvěru.
Ridgebaci nejsou typickým plemenem pro výcvik poslušnosti,
přesto mohou v tomto sportu vynikat. Nebudeme si ovšem nalhávat že
vložené úsilí se vám vrátí stejně jako u jiných, typických pracovních
plemen jako jsou Sheltie, Borderky, Retrieveři nebo Pudlové,
ridgebackové jsou honiči a přesto že jsou velmi oddaní a inteligentní,
byli přeci jen vyšlechtěni k samostatné práci daleko od svého pána a
bez jeho povelů. K tomu abyste dosáhli stejnou úroveň v pokročilé
poslušnosti budete potřebovat mnohem více energie, odhodlání a
vytrvalosti.
Takže jak můžeme pracovat s tím co máme v ruce?
Ridgebackové milují akci.
To
je jeden z důvodů proč tak mají tak rádi agility a coursing. Takže
přesto že váš ridgeback bude milovat akční úkoly jako je přivolání nebo
překonávání překážek bude se pravděpodobně nudit když po něm budete
vyžadovat preciznější práci ovladatelnost nebo přesné dokončení cviku
do základní polohy a také dlouhodobé odložení. Cviky poslušnosti budou
vyžadovat více opakování než je pes zvládne na dobré úrovni a také více
motivace z vaší strany. To znamená že psa budete muset více motivovat k
tomu aby hezky chodil u nohy a sedal si po vaší levé straně než na to
aby přeskočil metrovou bariéru nebo přeběhl kladinu.
Pro každé cvičení poslušnosti je nutné aby vám pes věnoval pozornost.
To
aby vám pes věnoval pozornost musíte budovat již od malička. Pozornost
můžete upoutat i bez škubání vodítkem nebo taháním za kůži. Nejlépe
upoutáte pozornost psa pamlskem nebo jinou odměnou ale také nějakou
akcí. Zpočátku byste se neměli snažit udržet pozrnost štěněte přiliš
dlouhou dobu. I s dospělým psem byste však neměli cvičit moc dlouho.
Nikdy neopakujte jeden cvik moc dlouho.
Opakování
je matkou moudrosti a je také součástí každého tréninkového plánu. S
ridgebackem byste ale měli opakovat cvik jen krátkou dobu a naopak
cvičit cvik ve více lekcích.
Lekce by měli být krátké a vždy byste měli střídat poslušnost s nějakými akčními cviky.
Ideálně
byste měli se psem cvičit v krátkých lekcích několikrát denně, tak
dosáhnete lepších výsledků než když budete cvičit jednou denně delší
dobu. To také znamená že než dosáhnete stejné úrovně provedení cviku,
budete jej muset cvičit například sedm týdnů místo tří týdnu jak to
cvičí služební plemena.
Mladého ridgebacka musíte učit držet v tlamě různé předměty a hrát si s vámi se svými hračkami.
Nejen
že tak získáte možnost odměnit psa jinak než jídlem ale hrou s peškem
můžete u psa i rozptýlit stres v průběhu cvičení. Navíc takto budete
mít připraveného psa pro nácvik aportu.
Ridgeaci někdy vyřeší problém tak že se na to vyspí.
Jestliže
máte problém vysvětlit psovi nějaký cvik vraťte se zpět na začátek a
nechte to být. Když se pak ke cviku vrátite druhý den zjistíte že pes
pochopil co od něj chcete. To co se včera zdálo být problém už dnes pes
ovládá na jedničku.
Ridgebaci neradi dělají chyby.
Někdy se vám
může zdát že pes odmítá provést cvik. Ve skutečnosti je jen zmatený a
místo toho aby vám nabízel jiné řešení neudělá nic, bude jen čuchat
kolem nebo si prostě lehne na zem. S takovým chováním se pravděpodobně
setkáte až u velmi pokročilého výcviku.Tyna
Ridgebaci mají výbornou paměť.
To
je skvělé když máte nabitý treninkový program. Ridgeback si pamatuje
hlavní body a s malým připomenutím se dostanete dál. Ridgeback vám
odpustí chyby kterých jste se dopustili při výcviku, zvlášť když jim
dáte najevo jak je vám to líto. Ale ridgeback vám nikdy neodpustí hrubé
zacházení a nucené provádění cviků kterým nerozumí. Pokud se psovod
nechá k takovému jednání vyprovokovat, bude za něj pravděpodobně
dlouhou dobu platit daň v podobě nechuti psa tento cvik provádět.
Přesto že ridgeback má úžasnou kontrolu nad svým tělem a dokáže v
pohybu vypadat velmi lehce a elegantně, nic na světě nevypadá hůř než
ridgeback který neprovádí cviky s nadšením.
Takže se nadechněte,
zastavte se a zamyslete se jak vysvětlit psu co po něm chcete. Cesta k
úspěchu je mnohem rychlejší když pracujete se psem jako jeden tým. Na
konci této cesty na vás čeká nejoddanější partner jakého si můžete přát



29.07.2008



Komentáře

2 komentářů:
  • 14.11. 09:28, Dita

    Hezky popsaný výcvik štrěněte:). Mám jen jednu připomínku. Nikdy neučím psa povel "Zůstan" tak,že ho pak přivolám. Vždy se po povelu "Zůstan" ke psu vrátím a odměním ho za to,že zůstal na místě. Za co ho odměnuji,když ho přivolám?To mi nedává smysl. Psi,které jsem to učila,zůstávají v odložení,než se vrátím a i třeba několik minut,když už stojím vedle nich. Odměnuji jen, když se z dané polohy nepohne. Pokud potřebuji,aby pes na místě chvíli setrval a pak vím,že ho zavolám, použiji povel "Čekej". tak tolik k odložení. Přeji krásný den se psy.

  • 12.06. 19:23, karolina

    super doufam ze to bude fungovat jeste sice nemam psa ale uz se na nej tesi


přidat komentář

<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se